odpověď. Pokud psychoterapeutická technika se vnořuje do nitra člověka, kde navozuje otázku a otevírá prostor pro řešení navozené situace – uvádí muzikoterapeut klienta/pacienta do situace, kde je na něj kladen nárok, nárok, který si neklade klient/pacient sám před sebe sama, jako ve vyprávění, ale nárok na něj kladený z vnějška. Klient/pacient v situaci nároku a nalézajíc řešení, může prožívat různé psychické stavy – od prožitků radosti, spokojenosti k prožitkům obav, úzkosti a až tramatu. Tuto finalitu muzikoterapeut musí předpokládat a v případě negativních prožitků klienta/pacienta nedovolit jeho traumatizaci. Muzikoterapeut je zodpovědný za volbu techniky a jejího dopadu na klienta/pacienta. Proto není možné užít muzikoterapeutickou techniku mimo – muzikoterapeuticky. Muzikoterapeutická techniku není možné užít ne-muzikoterapeuticky – tedy muzikofileticky. Zde je spíše možné vnímat muzikofiletiku jako prožitek prohlubující proniknutí prožitkem i poznávacím procesem do kultury nebo kulturního odkazu - od emočního prožitku k jejímu porozumění. Otevření ale hlubinného prožívání s otázkou, pomocí techniky – je pro klienta rizikem. Právě i proto, že hudba v muzikoterapii působí mimo filtr uměleckého krásna, působí přímo – zvuk, hudba – prožitek, a opačně – prožitek – se přímo vyjadřuje zvukem či hudbou, bez nároku na hudební krásno. Zde se jedná o to, aby zvuk a hudba co nejvěrněji vyjádřily prožitek, ne aby byly umělecky krásné. Jak s touto skutečností pracuje muzikofiletika? Není mi zatím známo. Nicméně toto je velmi silný moment, který nesmí muzikoterapeut podcenit. Pokud jsme výše osvětlili, že analýza, interpretace a volba intervence vycházejí ze shodné sítě zachycující prožitky, chování, jednání a další reakce klienta a jejich vzájemné souvislosti,1. sebemenší muzikoterapeutická aktivita tuto síť aktivuje, proto je nutné jakoukoli muzikoterapeutickou aktivitu nepodceňovat. Proto i pojem „prvky muzikoterapie“ se mi jeví poněkud zavádějící, i zde, v „malých aktivitách“ se otevírá vstup do nitra člověka a může následovat nečekaně mohutný efekt. Snad příhodnější je rozvrstvení muzikoterapie na edukační a psychoterapeutickou muzikoterapii, léčebně rehabilitační, či speciálně pedagogickou, protože muzikoterapeut volí vnoření otevřením nitra člověka a dále muzikoterapeut ví, zda otevírá buď psychickou výbavu běžné osobnostní dynamiky psychosociální normy, nebo zda vstupuje do osobnostní dynamiky odlišující se od psychosociální normy. Proto i tato malá témata jsou významná a zasluhují si pozornost a akademickou diskuzi.
II III II 65