Z jednání v poslanecké sněmovně je vidět, že chybí otevřená akademická diskuze o principech a působení muzikoterapie, která by byla otevřená vyjádřením různorodých názorů, i protichůdných, jak o kvalitě muzikoterapie, tak i o etických problémech. MIČR k této diskuzi opakovaně vyzývá.
Průzkum v uměleckých terapiích, prováděný Palackého univerzitou v Olomouci mapoval jednotlivé umělecké terapeuty a jimi používané metody, měl charakter statistický, otázky principů muzikoterapie (a vlastně všech uměleckých terapií) nebyly stěžejním předmětem výzkumu.
Navíc, tento výzkum trpěl celou řadou technických a organizačních nejasností, kdy např.:
--- distribuce dotazníku byla prováděna přes soukromé webové stránky jedné doktorandky a jedné z muzikoterapeutických organizací,
--- sdělení o době, po kterou měl průzkum probíhat, se lišilo a dotazníky byly distribuovány dokonce i po údajném ukončení výzkumu,
--- respondenti byli oslovováni soukromými e-maily, v některých případech i opakovaně,
--- přístup na dotazník na webových stránkách nebyl nijak zajištěn a bylo možné jeho vyplnění víckrát toutéž osobou, což umožňovalo i záměrné zkreslení statistického výsledku.
Na základě uvedených skutečností si dovoluji vyslovit názor, že předmětný průzkum je nereprezentativní. Jeho použití pro legislativní ukotvení uměleckých terapií, jak bylo prezentováno, není možné nejen pro uvedené nedostatky, ale i pro jen statistické zaměření výzkumu bez vědecko-kritického zkoumání používaných postupů a jejich vlivů na klienta/pacienta.
Muzikoterapie, a zřejmě všechny umělecké terapie, prostupují do více rezortů, zdravotnictví, sociální práce, vzdělávání, ale např. muzikoterapie byla úspěšně použita např. i ve vězeňství a byl zaznamenán zájem i v ozbrojených složkách. Je proto logické, že legislativní ukotvení muzikoterapie se projednávalo na více ministerstvech, zdravotnictví, práce a sociálních věcí i na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V této souvislosti se objevil na MŠMT názor, oddělit muzikoterapii ve zdravotnictví a ve školství rozdílným názvem oborů, muzikoterapie ve zdravotnictví a muzikofiletika ve školství. Toto pojetí, i když na prvý pohled imponuje jako logické, nezohledňuje ve skutečnosti podstatu působení a vliv muzikoterapie a nezohledňuje rizika negativního dopadu na klienta. Působení hudby podléhá jistým zákonitostem, které jsou stejné ve všech odvětvích a muzikoterapeut musí znát svou kompetenci, rizika i meze svého