2. Výstava, která nikdy neproběhla
Občas si sama znovu připomenu, jak čas rychle plyne.
Je to už téměř dvacet let od chvíle, kdy měla proběhnout výstava obrazů klientů s psychiatrickou zkušeností. Ve svých malbách – jakýchsi výtvarných zpovědích vzniklých během arteterapeutických sezení – se měli zamýšlet nad tím, jaký je jejich vnitřní svět.
Smyslem plánované výstavy bylo mimo jiné pomoci odstraňovat bariéry neporozumění a předsudků vůči lidem
„ s bolavou duší“. Jejich křehké, tvůrčí výpovědi přetavené do obrazů mohly nabídnout pohled do jejich světa nejen nejbližším, ale i široké veřejnosti.
V rámci výtvarné soutěže Zlatý řez klienti tvořili na téma Můj svět. Cílem bylo vyjádřit, jak se jim žije s nemocí, a přispět tak k destigmatizaci psychiatrických diagnóz.
Z technických důvodů však byla nakonec celá soutěž i plánovaná výstava zrušena.
Představení série čtyř obrázků dvou autorů:
Autorkou obrázků č. 1-3 je žena staršího středního věku, která byla přijata pro relaps schizoafektivní poruchy, depresivního typu; v invalidním důchodu. Ze svých původních zájmů uváděla psaní básní, olejomalbu a grafity; hluboce věřící.
Autorem obrázku č. 4 „ Nic a očekávání“ je mladý muž, který docházel do denního stacionáře s depresivní náladou, úzkostmi a obavou plynoucí ze zátěžové situace ústící v životní změnu( stěhování, změna zaměstnání, noví lidé).