čáráním pomocí tvrdých či suchých kříd , případně pastelek , tužky a rovněž volného pohybu ruky po papíru ( případně kolíbání se v rytmu hudby ). Za vhodnou skladbu se osvědčily méně známé orchestrální skladby s výrazným sólo nástrojem , se zřetelně vyjádřeným dramatickým obloukem v hudební skladbě . Dobře se ale osvědčila i známá skladba J . S . Bacha Toccata a fuga d-moll .
Klienti se při poslechu dané skladby měli nacítit , jak na ně skladba působí , měli zkusit zachytit pocity z tónů , z melodie , a to liniemi – jednoduchým čáráním tak , aby tím zachytili a vyjádřili svoje pocity ze slyšené hudby . Posléze mohli vybarvit vzniklé útvary dle své fantazijní představy . Po ukončení aktivity vždy následovalo sdílení ve skupině .
Z pohledu systémové muzikoterapie lze techniku „ Čárání na hudbu “ hodnotit jako muzikoterapeutickou , protože v popředí stojí percepce ucelenosti hudební skladby . Hudba tematicky stimuluje prožitek , který je zpředmětněn v „ čárání “. Pozornost klienta je vázána na ucelenou stavbu , na dramatický oblouk hudební skladby .
Ukázky z tvorby klientů terapie uměním :
„ Čárání “ na skladbu Toccata a fuga d-moll J . S . Bacha
Obr . č . l