Jáchym Bouzek
Znáte taková ta rána, do kterých se probudíte a máte pocit, že vás čeká něco výjimečného? Přesně takové jsem měla i já, když nadešel den setkání s Jáchymem Bouzkem. Trochu se opozdil, ale to jen dodávalo na mystičnosti celého dopoledne. Netrpělivě jsem vyčkávala v malé kavárničce na Újezdě. A najednou tu byl, stál přede mnou udýchaný mladý muž, oblečený do modré košile a černých kalhot. Přímo z něj sršela suverenita. Začal mi o sobě povídat. Vodopády ohromujících informací se hrnuly z jeho úst a já se v nich doslova topila. Jako vodní elektrárna jsem se snažila vyprodukovat tento článek, jenž by čtenáře naplnil elektrizujícím pocitem. „ Výstřední, hladový a improvizovaný“, těmito slovy se Jáchym popsal. Erotický a vnímavý, tak ho vidí jeho přítelkyně. No není to úžasná kombinace slov? Z mého pohledu ano a jsem zvědavá, jaká kombinace Vás čtenáře napadne po přečtení tohoto článku. Měla bych ve zkratce Jáchyma představit, student druhého ročníku na Střední průmyslové škole grafické v oboru Grafický design. A grafice se také dost věnuje, jeho práci můžeme vidět už druhým rokem ku příležitosti NaKaši Fest nebo Nerudný fest. Jeho současným počinem v oboru, který rozhodně stojí za zmínku, je design obálky a knižní úprava pro knihu Kočovné krajiny. Jáchym mi ale prozradil, že by ho nebavilo být jen grafikem, nechce žít na židli za počítačem. Jak čas plynul, dostali jsme se i k otázce jeho vlastních soukromých projektů, právě teď například dotvořil svůj další animovaný film. „ Mohlo by se zdát jako hate na školu, ale není, hlavní myšlenkou jsou prázdný informace, který k nám plynou například od rodičů nebo učitelů.
A tyhle prázdný informace na nás mají strašnou moc, i když nenesou naprosto žádný význam. Jde hodně o přístup a podání“, přiblížil mi Jáchym koncept. V krátkém filmu se jedná se o spojení loutkové animace s kreslenými vstupy a 3D grafikou. Mně osobně se moc líbil, ale žádné spoilery, vyhledejte si Jáchyma na Youtube a posuďte sami. Dokonce se mi přiznal, že tento filmový snímek poslal některým svým bývalým i současným učitelům. Když jsem se Jáchyma zeptala, u koho to všechno začalo, nečekala jsem na odpověď dlouho. „ Byl to Švankmajer a vlastně ještě pořád je. Nikdy mě nepřestal inspirovat. V období mezi 6.- 9. třídou jsem stihnul zhlédnout všechny jeho filmy. O všedních dnech dva denně, přes víkend klidně i čtyři a jsem za to rád, dneska už bych to vůbec nestíhal“, řekl mi. Neměla bych ještě zapomenout zmínit, že spoluz ložil kapelu Šípkový orchestr a Růžový dýchánek. Jejich hudba je opravdu nepopsatelná, a proto mi nezbývá nic jiného, než Vám čtenářům doporučit, si zajít na alespoň jeden z jejich koncertů. Když už jsme se dostali k tématu hudby, jedním z účinkujících nedávno proběhlého festivalu na podporu pouličního umění v srdci České republiky, Praha Žije hudbou, byl též právě on. Určitě si říkáte, zvládnutí všech aktivit podobného druhu musí zahrnovat spoustu organizace a času. No, Jáchym mi prozradil, že jeho projekty vznikají nejčastěji u piva a jsou naprosto spontánní. Na závěr bych se chtěla rozloučit s citátem svého oblíbeného autora: „ Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak.“ – Jack Kerouac