“
Anežko, přiblížila bys nám svou práci? Čím se zabýváš, na co se především zaměřuješ?
Zabývám se především ilustracemi, ale i maluji. Neustále zkouším něco nového. Studovala jsem grafický design, takže například ani tvorbě plakátů se nevyhýbám. Momentálně pracuji na ilustracích formou akvarelu spojeným s linkou do knihy pro přírodní stavitelství. Práce vyžaduje i spoustu technických nákresů, ale o to více mě baví. Je spojená s výzvou a vím, že se díky ní zase se posunu o kousek dál. Také jsem se začala nedávno věnovat kolekci do Second Handu Bobiny, zaměřenou na recyklaci a upcycling, konkrétně vdechnu oděvu nový život výšivkami. Tento způsob zdobení jsem objevila teprve pár měsíců nazpět, ale rozhodně bych v tom chtěla pokračovat, časem třeba i vyšívat na zakázku. Vyšívání je samo o sobě dost podobné kreslení.
Jak ses k umění dostala? Pamatuješ na své první krůčky právě tímhle směrem?
Kreslím už od tří let. Moji rodiče jsou architekti, takže mi určitým způsobem dali umělecké zázemí. Jako malinká jsem s nimi chodila na různé výstavy, tužku jsem brala pod jejich vedením do ruky častěji a častěji, a tehdy mě to celé chytlo. Čím starší jsem byla, tím jsem si byla jistější, že tohle je ono, čemu bych se chtěla v životě věnovat. Střední škola mne svým způsobem trochu minula, v druhém ročníku jsem ukončila studium. Přišla chvíle vstupu do dospělosti osamostatnění se. Našla jsem si bydlení, vdala se a začala putovat po vlastní ose. Po odchodu ze školy se snažím vydělávat pouze ilustracemi, ale ještě jsem se nedostala do stadia, abych se jimi plnohodnotně uživila. Pokud trochu odběhneme od mé vlastní tvorby, čas od času jsem hrála v reklamách. K herectví bych se také ráda vrátila, dříve jsem se mu dost věnovala. Dokonce jsem uvažovala o studiu na konzervatoři, ale nakonec jsem se rozhodla pro kres- 51
bu, a když se ohlédnu, bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.
A neláká tě občas vrátit se zpět do školy?
Maturitu bych si ráda dodělala dálkově, ale zatím čekám, až se finanční situace zlepší, abych se mohla studiu více věnovat. Zatím jsem se naštěstí nesetkala s nikým, komu by vadilo, že jsem střední školu nedokončila. Naopak kladně hodnotili pracovní zkušenosti, což spoustě lidem po maturitě v nynější době chybí.
Jaká byla tvá první zakázka v tomhle oboru?
Mou první prací byla ilustrace do časopisu o přírodní architektuře, který psal můj táta.
Když se vrátíme ke tvé tvorbě, jaká témata tě zajímají nejvíce?
Fascinuje mne příroda, řekla bych, že z mých ilustrací v přírodním stavitelství to asi přímo sálá, ale ještě raději kreslím lidi. Zrovna plánuji sérii portrétů, láká mě ten přímý kontakt, celá atmosféra je při práci úplně jiná, než když člověk kreslí například podle fotografie nebo z hlavy a ve výsledku je z obrazu neskutečně cítit.
K jakému stylu se přikláníš a jaké médium nejraději používáš?
Poslední dobou dost pracuji s akvarelem a s černými linkami, právě takovým způsobem ilustruji již zmiňovanou knihu. Jinak se cítím se být dosti ovlivněná hnutím arts and crafts. Vzniklo v Anglii, v 19. století, kdy se začalo umění industrializovat a v továrnách se zavedla výroba různých gobelínů a vyšívání. Arts and crafts se snaží naopak podporovat řemeslo a zachovat původní kulturu.
Zatím se tedy věnuješ nejvíce ilustracím a nově i upcyclingu oděvů, ale vsadím se, že máš ještě něco napsané na svém pomyslném bucketlistu, viď?
Určitě bych se jednou ráda dostala k 2D animaci. Není to nejjednodušší úkol, ale myslím, že je důležité se neustále vyvíjet a učit se nové věci, právě proto mě láká. Dalším bodem by asi byly concept arty k počítačovým hrám nebo virtuálním realitám. Když už jsi mi dovolila takhle snít, ýsuje se mi v mysli obraz místa schůzek různých umělců, hudebníků, malířů … Třeba jednou, až nastane čas, si v něm sedneme na kávu, ale všechno krůček po krůčku.
Chtěla bys později bydlet a pracovat někde jinde než v Praze?
Praha a její atmosféra je mi blízká, vyrostla jsem tu a přirozeně k ní mám vztah. Ale kdybych si měla vybrat zemi mimo Českou republiku, volila bych mezi Berlínem, Portlandem, nebo Reykjavíkem; snad jedinými třemi městy, kam bych byla ochotná se odstěhovat. Island mě neskutečně uchvátil. Začala jsem se i sama učit islandsky, a když se v Praze otevřel kurz, tak jsem tam nemohla chybět. Nakonec jsem ho bohužel časově nezvládala, ale třeba se k němu jednou vrátím.
Na dně hrníčku nám zbývá už jen kávy, kolik by se za nehet vešlo a tak přemýšlím, že nadešel čas na poslední otázku. Jaký byl tvůj poslední doušek kávy v životě, který jsi dopila, a najednou se všechno změnilo? Takový převratný okamžik?
Převratný okamžik v mém životě byl bezesporu ten, kdy jsem v sedmnácti letech najednou potkala svého muže, odstěhovala se a začala žít na vlastní pěst v podstatě během jednoho jediného týdne.