vyzradilo pointu knihy. Neinspirovalo mě přesto nic konkrétního. Spíše jen pocit, který ve mně snímek vyvolal. A tuhle emoci jsem chtěl předat
i čtenářům. Svým rodičům jsem ale následně musel vysvětlit, že kniha není o nich. Ti románoví totiž nemají v příběhu moc hezkou roli. (smích)
Pomohlo Vám nějak, že jste učitel češtiny?
Určitě. Na vysoké jsem musel přečíst spoustu knih, takže jsem měl k literatuře vždycky hrozně blízko. Navíc se mi líbí, když se v jiných knížkách mluví
o dalších dílech, v té mojí se to taky objevuje. Hrají tam důležitou roli jiné texty od jiných autorů, třeba Kafkův Dopis otci nebo Malý princ od Exupéryho.
Máte do budoucna v plánu něco dalšího?
Při druhém lockdownu jsem začal psát další knihu, ale vzhledem k tomu, že poslední půlrok se připravuje vše k vydání Zahrady, musí probíhat redakce, vše se čte od A až do Z, redaktorka mi
v tom hodně škrtala a je tam spoustu změn, tak jsem v tom novém románu zatím moc nepokročil. Mám asi sedmdesát stran, což je teprve začátek.
Jaký máte nyní z vydání románu celkový pocit? Je to: páni, napsal jsem knihu a vyjde?
Tak nějak. (smích) Mně to přijde až surreálný. Hrozně jsem doufal, že to jednou klapne. S tím prvním románem to nevyšlo, takže pak člověk všechno vidí realisticky. O to víc si vážím, že to
s druhou knížkou dobře dopadlo.
Otevřel vám váš úspěch více svět literatury?
Řekl bych, že to byl naopak ten první neúspěch, co
mi otevřel brány literatury. Na facebooku jsem totiž objevil skupinu lidí, kteří také píšou. Jsou tam jak amatéři, tak i naprostí profíci, kterým vyšlo už několik knih. Já si tam udělal spoustu vazeb, navázal přátelství. A někteří z těchto přátel mi dali skvělou zpětnou vazbu, což pro mě bylo důležité.
Poslední otázka: píšete i něco dalšího?
Ano, sem tam napíšu nějakou povídku, jedna dokonce vyhrála velkou literární soutěž a vyšla knižně. To byl taky vlastně takový důležitý impulz
k napsání Zahrady. Ale co bude dál, uvidíme.
Moc vám děkuji za příjemný rozhovor! ■
31
Rozhovor