a poslední roky jsme dostali pořádně naloženo.
Všichni, bez rozdílu. Když už se zdálo, že po obrovské
mentální zátěži v podobě pandemie koronaviru přijde
chvíle klidu, nastala okupace Ukrajiny. Z domova bylo
nuceno uprchnout přes deset milionů lidí, někdy jen s malým
kufříkem, skoro vždy s vědomím, že za sebou nechávají svoje
rodiny, otce, bratry. Nebuďme lhostejní. Kdo, když ne my, kdy,
když ne teď. A platí to nejen vůči druhým, ale i vůči nám
samým – abychom mohli pořádně dávat, musíme mít kde brát.
K pomoci druhým se váže rozhovor s člověkem, který na
Ukrajině vyrůstal – pamatujme i na jemu podobné, jen jsou
nuceni prožívat muka. Co se týče nás samých – v časopise
naleznete článek o mentálním zdraví, jenž konec konců
můžete dát přečíst i lidem, kteří potřebují pomoci. Pomáháním
pomáháte i sami obě.
Také dostanete od Aničky Myšákové tip na výlet, kde můžete
na jiné myšlenky přijít jak vy, tak vaši blízcí, a dovolit tak
přehlcené mysli na chvilku vydechnout,. Dále se dočtete o tipech na filmy a knihy, které vám pomohou nalézt vítané odreagování.
Každá krize nám ukazuje, na čem v životě opravdu záleží. Nejsou to peníze, není to moc, není to ani majetek. To všechno tu bude vždycky. Jediné, na čem v životě opravdu záleží, jsou lidé okolo nás. Život je křehká záležitost. Nikdo tu není napořád, nikdo tu není navždy. Poznávejte lidi, naslouchejte jim, pomáhejte. A čtěte. To je totiž další způsob, jak poznávat podstatu člověka.
P.S: Pokud by krize došla příliš daleko – při listování naším časopisem narazíte i na recept na nejlepší muffinky pod sluncem od Viky Kurešů, které mimochodem pomohly při školní sbírce vybrat více než dvacet tisíc korun, a jen jejich pečení vám okamžitě zlepší náladu!
Z
Zkáza lhostejností
Veronika Piskořová
3
Editorial