Zatímco u Romainova díla může být obtížné vzpomenout si, co jste to vlastně četli, již pět minut po odložení knížky, Svatopluk takovými problémy netrpí.
Knížka si zahrává s chováním určitého stereotypu, který se náhle ocitne uprostřed husitského hnutí. Děj se omezuje na tři až čtyři mnohokrát opakované vtipy, pročež bývá studentstvem mnohdy označován za zábavný. Jediná postava zůstává od počátku knihy až do jejího konce zcela stejná – pouze nabude několika nových přesvědčení. Tyto Broučkovy poznatky nám autor na posledních dvou stranách podrobně shrnuje
v zoufalé snaze, aby jeho dílo pochopil opravdu každý.
Vzhledem k tomu, že se nám navíc blíží konec března, pravděpodobně si mnoho oktavanů pohrává s myšlenkou přečíst první knihu ze svého maturitního seznamu, ne-li první knihu vůbec. Uvědomuji si, že knihy se zbytečně vysokou číslovkou na poslední stránce (v tomto případě
u některých vydání i přes dvě stovky) nechává vychytralý student jako poslední. To pro případ, že
by mu dojmy z četby nové zastínily vědomosti
o titulech prvých a on byl tak nucen číst něco dvakrát.
Ujišťuji, že toto u Broučkova epochálního výletu nehrozí. Díky své prostotě se dílo stává takřka nezapomenutelným. Není toho příliš co zapomenout. ■
29
četba
Nápad dvanáctý:
Výlety pana Broučka