McCormackem. Nebyla to jediná sportovní aktivita, navštívili jsme také lezeckou stěnu s držitelkou světového rekordu v lezení na rychlost. Další nádherné zážitky mám z plavby lodi na Ženevském jezeře, kde nechyběla výborná večeře. Navštívili jsme také Olympijské muzeum či Alimentarium, muzeum jídla. Měla jsem také možnost držet
v rukách zlatou olympijskou medaili triatlonistky Nicoly Spirig, což byl krásný pocit.
Jak zpětně hodnotíš tvůj týdenní pobyt
v Lausanne? Co ti to dalo?
Odvezla jsem si spoustu krásných
a nezapomenutelných zážitků, novou motivaci
a energii do dalších tréninků. Poznala jsem několik talentovaných sportovců, ale také olympijských medailistů, business leaderů či samotného zakladatele nadace Sebastiana Kulczyka.
Atletiku děláš už mnoho let. Kdo a co tě přivedlo
k atletice? Byla to maminka, která byla také
v minulosti součástí atletické reprezentace?
Ano, maminka chtěla, abychom společně se sestrou sportovaly, a jelikož atletika je výborný základ pro všechen pohyb a sama se v tomto sportovním okruhu pohybovala, přihlásila nás do atletického klubu Sokol ČB. V dětském věku jsme ale dělaly
i gymnastiku, tenis, zkusily také golf či házenou, postupem času ale zvítězila atletika.
Již jsem zmínila tvé dosavadní úspěchy. Kdy se dostavily ty první z nich? Určitě na tom má zásluhu i tvůj trenér Mgr. Jiří Couf. Bylo to například přechodem do jeho tréninkové skupiny?
První úspěch byla medaile z MČR žákyň (U16) roku 2017, kdy jsem jako čtrnáctiletá vybojovala stříbrnou medaili na 200 m překážek. O rok později jsem byla schopná běžet o více jak sekundu a čtvrt rychleji a stanovila tak nový národní rekord v této věkové kategorii. Za těmito výkonnostními růsty stojí bezpochyby můj trenér. Vždy mě dokáže maximálně připravit na závod, takže příchod do jeho skupiny hrál určitě klíčovou roli v mé dosavadní kariéře.
Jak hodnotíš spolupráci s ním?
Nemůžu hodnotit jinak než kladně. Trenér má
velice osobní přístup ke každému svěřenci, vynakládá spoustu úsilí a energie, aby mohl vše sportovcům předat. Klade důraz na detaily
a koordinaci pohybu, takže podle něj nejsem ještě zdaleka tak šikovná, jak by chtěl. Jsem moc vděčná, že mě jako dvanáctileté „dídínko“ přibral do své tréninkové skupiny.
Jak obtížné je zvládat sport na takové úrovni se studiem výběrové školy?
Učení mi nedělá problém, a když k tomu máte podmínky, které umožňuje sportovní gymnázium
a umíte si organizovat čas, dá se to zvládat bez větších problémů.
Ty jsi absolvovala nižší stupeň na Gymnázium
J. V. Jirsíka. Co byl hlavní důvod tvého přestupu do sportovní třídy na Gymnázium Česká? Byla to touha stát se profesionálním sportovcem?
Řekla bych, že hlavním důvodem byla snaha dělat vše pořádně, jak školu, tak i atletiku. Na Gymnázium J. V. Jirsíka bych neměla takové podmínky, jako umožňuje sportovní gymnázium. Ať už se týče návaznosti tréninků a školy, nebo omluvení zameškaných hodin kvůli závodům
a soustředění. I když atletika je individuální sport, je pro mě důležité trénovat v partě, která by na mě někdy v půl páté odpoledne nečekala. Jsem moc ráda za toto rozhodnutí.
Kde vidíš svoji budoucnost?
Po maturitě bych chtěla pokračovat studiem architektury nebo ekonomie v USA. Trvalo mi dlouho, než jsem se rozhodla pro Ameriku, ale pobyt v Lausanne mě motivoval, abych to zkusila.■
Rozhovor
11