Tato knížka je mnoha studenty přehlížena ze dvou důvodů: jednak se jedná o poezii, jednak se název skládá ze dvou slov, z nichž ani jednomu průměrný maturant nerozumí. Pro pátravější žáky je však neodolatelným lákadlem její délka – ani ne dvacet stran veršů.
Další výhodu skýtá velká předvídatelnost otázek. Havlíček nepopisuje nic víc, než pravdivý příběh, přičemž každý verš prosycuje satirickým humorem. Zkoušejícímu tedy nezbývá příliš prostoru pro cokoli jiného než: forma, druh, žánr (tam se kreativnější učitel může pozastavit
u významu slova elegie), děj, téma, motiv, kompozice; tudíž otázky, které se kladou vždy. Poslední, k čemu se stočí téma hovoru, bude historický kontext. Nicméně ani ten na studenty neklade vysoké nároky. Každý přece někdy slyšel o K. H. Borovském.
Přinejhorším – o Bachovském absolutismu je na Wikipedii poměrně krátký článek, a kdo by chtěl oslnit komisi, může si tam přečíst i něco
o Březnové ústavě (první dva odstavce stačí).
Malá poznámka na závěr: mluvte pomalu
a s rozvahou. Nechcete přece příliš rychlými
a správnými odpověďmi donutit zkoušejícího přejít k otázkám jako: „Co psal Borovský ve svých novinách?“ Jako se to stalo loni.
___________
1 Tento postup je však velice riskantní. Může se stát, že otázky zkoušejícícho - osvěžené rychlým progooglením internetových rozborů – budou vyžadovat informace, které v samotné knize není možno najít.
Co číst k maturitě?
K nekonečnému řetězci požadavků nejednoho gymnázia bezprostředně patří schopnost předstírat podrobnou znalost dvaceti literárních děl, aby mohl češtinář před maturitním týdnem klidně spát. Studenti k tomuto úkolu přistupují s největší opatrností a láskou, a některé v maturitním ročníku dokonce přepadne takový záchvat svědomitosti, že jednu či dvě ze zvolených knih skutečně přečtou1. Ale které z nich si zvolit?
22
Literatura
TEXT Václav Novák FOTO archiv redakce
Nápad první:
tyrolSké Elegie