Středověk po „Groeningovsku“
Všichni jistě znáte jméno Matt Groening: díky seriálu Simpsonovi
a následné Futuramě má tento americký scénárista tisíce fanoušků po celém světě. Futurama je už bohužel minulostí, a tak Groening přichází s novým projektem Disenchantment. Tentokrát se ale vydáme naprosto jiným směrem, protože nebudeme cestovat do budoucnosti a nezůstaneme ani v současnosti. Vítejte v zemi zvané Dreamland uprostřed temného středověku.
Princezna, elf a démon vejdou do baru…
Hlavní postavy jsou dohromady tři a v prvním díle se s nimi seznámíte během několika minut. Tuto úžasnou kombinaci si ihned zamilujete.
Princezna Tiabeanie je vším, jen ne princeznou. Svou korunu už dávno vyměnila za půllitr piva
a šaty nejspíše prohrála ve včerejší partičce karet. Druhým hrdinou je elf jménem Elfo. Ten pochází ze země sladkostí, kde znají pouze radost. Elfo chce ale zažít i více než jen to a vydává se proto napříč svému osudu. Po celou dobu seriálu vás bude udivovat Elfova naivita, která doslova nezná hranice. Nakonec tu máme osobního démona Luciho. A Luci je jednoduše ten špatný, ten který našeptává ostatním dělat špatná rozhodnutí
a náramně se baví tím, co způsobil.
Pohádka? Ani omylem!
Trojici hrdinů máme a teď děj. Ten se od začátku tváří nevinně a po několika epizodách se může zdát, že nikam nevede, ale to, co následuje nemohl čekat nikdo. Z nevinného sitcomu se nakonec vyklube zápletka hodná přinejmenším čtyř sérií. Matt Groening vytvořil vynikající kombinaci tří postav, které se k sobě skvěle hodí, přidal k tomu svůj typický humor a spojil vše dohromady zajímavou zápletkou. Pokud ve vás jen tohle nevyvolá nutnou potřebu si pustit první díl, tak se vraťte k předešlému odstavci a přečtěte si vše znovu.
Verdikt?
Disenchantment je naprosto originální seriál, který se nedá k ničemu přirovnat. I přes zasazení do středověku se na denním pořádku objevují narážky na současné trendy. Trojice postav vás bude bavit všech 10 epizod a zápletka je jen dalším důvodem z mnoha, proč netrpělivě čekat na druhou sérii. Verdikt? 94 %. ■
TEXT Daniel Jašek FOTO Netflix
26
(ne)kulturní
recenze