ravděpodobně jste se podívali na tuto dvojstránku a podivili se, proč se uprostřed časopisu objevila obálka. Dovolte mi to vysvětlit. Za prvé, není to uprostřed časopisu, ale takřka na konci. Okleštěno o můj humor, tohle je obálka, která mohla
být. Takový malý svět "Co kdyby". Co kdyby byl šéfredaktorem tohoto čísla někdo jiný?
Co kdyby ho psali jiní lidé? Co kdyby toto číslo vzniklo za normálních okolností? Co kdyby můj pes, který se mnou pózoval na fotce v úvodníku, nebyl hovawart, ale zlatý retriever?
To, co není, ale mohlo by být, je skvělá zábava, pokud se nad tím opravdu zamyslíte
a necháte své myšlenky volně se toulat a dotáhnete své "Co kdyby" i do nejmenších detailů. Naše životy ale na nějaké "Co kdyby" nehrají. I když si to naše mozky rády nalhávají
a balamutí tím i nás. Lidé jsou bytosti, které rády myslí v příbězích. Proto vidíme ve stínech postavy a bubáky. Proto se některá vyprávění nafouknou do senzačních dobrodružství, i když jste jen zabíjeli pavouka v koupelně (ale byl velký jako Aragog z Harryho Pottera!). Proto dalo lidstvo vzniknout fantastickým vyprávěním, která všichni známe a milujeme.
Svět kolem, zbavený lidského faktoru, je ale bohužel mnohem víc jako binární soustava.
Ta funguje na principu ANO-NE. Něco prostě je, nebo něco není. Tečka. Jakožto lidské bytosti jsme ovšem obdařeni i zvědavostí, takže naše okolí můžeme například zkoumat a škatulkovat. Ale to už patří zase k jiné úvaze.
Obálka je otvírákem celého časopisu, v tom se shodneme. A ta, která nakonec zvítězila, je taková, jako tohle číslo: jedinečná a jiná - konceptem i výjevem. Budova naší školy je sice fotogenická a Štěpán, který fotografii pořídil, je vynikající fotograf, ale tahle obálka, bezesporu pěkná, patří někam jinam a někdy jindy. Po přečtení článků tohoto čísla už doufám není třeba dalších vysvětlení a komentářů.
Možná snad jen jeden: Magazín 64 měl vždycky nějaké téma. A jaké bylo tohle?
Pojďte si s námi Vy všichni, co teď sedíte doma, napsat časopis. Jen tak. Pro Vás, pro nás a hlavně pro čtenáře. Buďme rozptýlením v téhle době!
Proč? Protože lidé jsou bytosti, které mají rády příběhy. A i v nejhorších časech nás semkne
a sjednotí stejný záměr: Dát příběhy ostatním.
A nejen příběhy. Pobavení a rozptýlení. Vyniknout
a být takovým... malým, milým klenotem v té mediální smršti, která se přes nás žene.
Ona se jednou přežene. A do té doby tu nejsme od toho, abychom lidem vymýšleli program a zabavení. Jsme tu od toho, abychom jim dodali pocit, že... ■
ale na to už jste přišli, no ne?
P
Poslední slovo čili
PROLOG K EPILOGU
39
Epilog