20
Jaká je náplň tvého povolání?
Snažím se pomáhat lidem v jejich úsilí při cvičení. Ať už je jejich záměr odstranění bolestí pohybového aparátu, zlepšení kondice nebo redukce podkožního tuku.
Měli by sportovat všichni? Jak často?
Ano. Zhruba dvakrát až čtyřikrát týdně.
Co se stane, když nás pohltí studentský život
a nebudeme se hýbat?
Dost možná se z toho už nevymaníte. Nebudeme mít návyk k pohybu, což je důležité pro zdraví. Také učení půjde hůř, pokud člověk není v kondici. Ve škole sedíte celý den, zůstáváte v jedné pozici
s kulatými zády. A zdravotní problémy se budou
s věkem jen zhoršovat.
Má tedy rychlost učení závislost na cvičení? Kvalita určitě. Mozek se lépe okysličuje, tím pádem i lépe přemýšlí.
Mělo by se jedno pohlaví hýbat více než to druhé? Nebo na tom nezáleží?
Obě stejně. Záleží to pouze na jednotlivci, někdo hodně chodí do přírody na procházky, jiný cvičí jógu. A stačí to.
Takže ten, kdo nedělá sport výkonnostně, nemusí chodit do fitka?
Nemusí, může cvičit doma s vlastní vahou, stačí si s trenerém, popř. fyzioterapeutem domluvit konzultaci, aby věděl, jak na to.
Pozoruješ u studentů středních škol při cvičení nějaké společné rysy?
Všichni mají v ruce mobil (smích)
Proč si hodně náctiletých myslí, že cvičit ani nemusí?
Nepokládají to za důležité. Nemají zabudovaný návyk a zatím je nic nebolí. A hlavně
k tomu nejsou často vedeni.
Jakou roli hrají podle tebe rodiče v tom, jestli dítě sportuje nebo ne?
Značnou. Pokud jsou od útlého věku vedeni ke sportu, tak v tom pokračují i v dospělosti. ■
Rozhovor
O gymnázia obvykle usilují premianti základních škol. Očekává se, že studenti, kterým bylo „dopřáno“ po inteligenční stránce, budou sedět a drtit se knížky a sportovní výkony přenechají druhým. No dobře, nikdo nemluví o vyprodávání stadionů, ale cvičení obecně není součást životů jen některé sorty lidí. Proč nad pohybem neohrnovat nos? O tom si popovídáme s osobní trenérkou Marií Theerovou.
Pohybem k lepším
studijním výsledkům?
TEXT Karin Theerová FOTO archiv Marie Theerové