"Myslím si, že bez podpory rodičů bych už dávno nejezdil."
kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti
Zastihnout Petra Klaboucha
v Budějovicích během závodní sezóny není vždy úplně snadné. Jsme rádi, že
si na nás udělal čas po návratu
z mistrovství světa v Norsku, kde letos poprvé reprezentoval Českou republiku
v dresu budějovického velo-clubu Cirkl. Ve svých osmnácti letech už má za sebou celou řadu úspěchů - za ty největší považuje dvě první místa na mistrovství ČR. V soukromí o nich mluví spíš skromně, nicméně je zjevné, že ho cyklistika skutečně baví a je nemalou součástí jeho životního stylu. Jak sám říká: "Neumím ani mluvit o ničem jiném
něž o kolech."
Petře, kdy jsi vlastně s cyklistikou začal?
Myslím, že to bylo asi ve dvanácti letech. Začínal jsem tehdy s mým tátou, který mě potom přihlásil
i na závody, takže to on mě k ježdění přivedl.
Máš velkou podporu ze strany rodiny?
Určitě. Myslím si, že bez nich už bych dávno nejezdil, protože v cyklistice je opravdu těžké sehnat nějaké sponzory, takže mi platí většinu výdajů.
Pamatuješ si na svůj první závod?
Ano, bylo to v Soběslavi, byl to takový dětský závod v rámci zdejšího cyklomaratonu.
Jak ses v něm umístil?
Byl jsem druhý.
A tvůj první větší úspěch?
Já jsem začal jezdit za budějovický oddíl Madeta fitness a jako starší žák jsem začal jezdit cyklokrosy a tam se mi hned od začátku docela dařilo.
Jak často trénuješ?
Každý den, tři až čtyři hodiny. Ale samozřejmě se to odvíjí od toho, jaké nás třeba zrovna čekají závody, nebo jaká je část sezony. Před závody máme asi hodinu na rozježdění.
Jak potom trávíš svůj volný čas? Zbývá ti vůbec nějaký?
Moc ne (smích). Musím chodit do školy…
Tak teď mi třeba řekni, kolik máš doma kol.
To musím počítat… Mám dvě silniční, jedno na časovku, dvě cyklokrosová, jedno horské a to je asi všechno. Dohromady je jich šest.
Kolik asi takové kolo stojí?
Ceny jsou dost různé, ale je to dejme tomu asi od čtyřiceti do sta tisíc korun.
Jaké druhy závodů nejčastěji jezdíš?
Věnuju se především silniční cyklistice, ale jak říkám, jezdíval jsem třeba i cyklokrosy atd.
Kolik máš doma medailí?
Hodně, asi to ani nemám spočítané, ale dejme tomu, že mívám okolo pěti až deseti vítězství za sezonu.
Díky závodům se podíváš i do zahraničí. V jakých různých zemích už jsi byl?
Teď naposled jsem byl v Norsku, jinak hodně jezdíme do Rakouska, do Německa, byl jsem taky v Itálii, ve Francii, v Lucembursku. Jezdíme na soustředění do Španělska… Teď už mě asi nic nenapadá.
Máš nějaký vzor?
Mám jich hodně, například Tom Boonen, ale ten teď zrovna skončil, potom je to třeba Tom Dumoulin. Hodně se mi líbí ty agresivní typy závodníků, kteří hodně nastupují a jsou aktivní.
Jak ses dostal do výběru na MS v Norsku?
Už na začátku sezony nám přišel e-mail od trenéra reprezentace, ve kterém nám poslal výběr na jednotlivé závody a podle našich výsledků pak bylo vybráno šest nejlepších, kteří pak na mistrovství jedou.
Ten závod se ti zrovna nevyvedl… Co se stalo?
Nedojel jsem kvůli technickým problémům, vlastně jsem zničil kolo, tak jsem neměl na čem jet. Ale jsem rád, že jsem na mistrovství podíval. Je to úplně něco jiného, je na všech strašně vidět, jak se na závod důkladně připravují. Nervozita na startu i během závodu je mnohem větší než jinde.
Čekají tě teď v nejbližší době nějaké další velké závody?
Teď už ne, tuhle sobotu je poslední závod sezony a pak už se budu chystat na tu další, kde už přestupuji do kategorie mužů, to bude trochu o něčem jiném.
Sleduješ velké závody v televizi? Který máš nejradši?
Samozřejmě, řekl bych Tour de France, ale to zná každý. Myslím, že Giro d´Italia je opravdu hodně zajímavý, také mě hodně baví třeba Flandry.
Jak dlouho tedy trvá jedna sezona?
U nás je to přibližně od března do září, ale ti opravdoví profesionálové začínají na konci ledna a jezdí až do konce října.
Podělíš se s námi nakonec o nějaký tvůj osobní zážitek?
Ano, ale není to zrovna kladný zážitek. Bylo to v Chorvatsku na tréninku, velká skupina, asi osmnácti lidí a naproti nám jelo auto, které mělo na střeše takový velký reklamní panel z kovu. A když nás míjelo, ten panel se mu uvolnil ze střechy. Ale zrovna v tu chvíli nás předjíždělo jiné auto a ten panel spadl na něj, takže nám se naštěstí nic nestalo.
Jinak v cyklistice obecně jsou poměrně časté různé pády a úrazy. Je to tak?
Ano, já sám mám pádů dost, ale říká se, že kdo nepadá, ten jezdí pod svoje možnosti.
Rozhovor
TEXT Julie Hornátová
FOTO David Krejcar a archiv Petra Klaboucha
19