Jaký okamžik ve Vašem životě rozhodl o tom, že jste se stala učitelkou? A přála jste si celý svůj život vykonávat toto povolání?
Ten zázračný okamžik si moc nepamatuji, ale když se na to dívám zpětně, nejsem si jistá, zda jsem byla v úplně dobré psychické kondici. Popravdě jsem po střední škole neměla ani potuchy, co chci
v budoucnu dělat. Byla to víceméně souhra náhod. Vystudovala jsem a první práce, kterou jsem si našla, bylo učitelství a už jsem byla lapena. Určitě jsem si celý svůj život nepřála být učitelkou, ale jsem spokojená.
Pokud byste se nestala učitelkou, jaká jiná profese by naplňovala Váš život?
Jak jsem již psala, jsem ráda, že jsem se stala učitelkou. Když si vzpomenu, kolik péče jsem věnovala studiu, mohla jsem dopadnout podstatně hůř. Určitě bych vždycky chtěla pracovat s lidmi, to mě baví a naplňuje.
Jak vypadá Váš typický týden?
Vzhledem k tomu, že nám před dvěma lety přibyl do rodiny syn Vilém, kterého momentálně pracovně nazýváme Satan, je můj týden podstatně jiný, než býval ještě před rokem. Například většinu týdne chodím oblečená jako pracovnice třídírny odpadků. Už nesleduji, co hrají v kině a kde jsou jaké koncerty, ale vím přesně, kdy začíná Kouzelná školka. A v pátek chodím do práce, a to je vlastně jediný den, kdy hovořím ve větách a nešišlám.
Jakou příchuť žvýkaček máte nejraději?
Když je situace kritická, beru cokoliv.
Jak se vám líbí naše letošní téma Majálesu, tedy pastafariánství?
Záleží na tom, jak se toho zhostíte. I z velké blbiny může vzniknout skvělá věc. Ale funguje to samozřejmě i naopak, z dobrého nápadu je propadák. Tak se nechám překvapit. Samotná myšlenka, kvůli které pastafariánství vlastně vzniklo, mi připadá výborná. Ať už prvotní americká verze, nebo evropská mutace. Upozornit na absurditu v zákoně ještě větší provokací je dobrá performance. ■
13
Naše škola
Na slovíčko s Petrou Trajerovou
TEXT Adam Pláteník FOTO David Krejcar