Železná koulovaná
Uvnitř planety Merkur by mohlo docházet k zajímavému jevu. Železo se zde houfuje do podoby jakýchsi vloček,
které se pak snáší hlouběji do nitra planety. Tento jev by mohl způsobovat jinak obtížně vysvětlitelné vlastnosti magnetického pole planety. S popsanou myšlenkou přišli vědci
z University of Illinois a Case Western Reserve University. Vědci se pokusili svůj model ověřit
i laboratorně, když simulovali podmínky, které předpokládáme v nitru Merkuru.
Už od 70. let na základě výsledků sondy Mariner 10 víme, že Merkur je kromě Země jediná
z terestických planet, která má vlastní magnetické pole, i když asi 100krát slabší než
v případě Země. Co toto pole způsobuje, bylo až dosud hádankou.
V jádře Merkuru je kromě železa obsaženo také hodně síry, která snižuje bod tání železa a tím také nějak přispívá k magnetickým vlastnostem planety. Měření rotace planety vede k názoru, že jádro Merkuru by mělo být tekuté.
Nový model předpokládá, že na vnějším okraji jádra, kde je nižší teplota, kapalná směs železa
a síry tuhne, respektive se dělí, železo z ní "vypadává" a tvoří kulové vločky. Ty mají větší hustotu a pomalu se tekutou sírou a směsí síry
a železa propadají do nitra planety. Přitom
v kapalné fázi dochází ke vzniku proudění, které je vlastní příčinou magnetického pole planety.
U Marsu, Venuše nebo měsíců terestických planet k podobnému jevu nedochází.
Znovu devět planet?
Astronomové z Caltechu (Pasadena, CA) uveřejnili popis hypotetické veliké planety obíhající daleko za oběžnou drahou
Neptunu. Těleso je zatím předpovězeno matematickým modelem, teď se zjišťuje, zda planeta skutečně existuje.
Předpovězená planeta je 5 – 10x těžší než Země při průměru dvou- až čtyřnásobném průměru Země.
V prvních odhadech se dokonce mluvilo o velikosti podobné planetě Neptun. Vzdálenost oběžné dráhy u této planety by byla dvacetinásobná oproti Neptunu (asi 90 miliard kilometrů u nové planety oproti 5,5 miliardám kilometrů u Neptunu). Rok by na nové planetě trval mezi deseti a patnácti tisíci lety. Rok na Neptunu trvá 165 let.
2
Zázračné baterie
Na Vanderbilt University zjistili, že vlastnosti běžných lithiových baterií by mohly vylepšit kvantové tečky z pyritu
(disulfidu železnatého). Nanotečky mají vliv především na rychlost nabíjení. Problém je však
s jejich velikostí. Jak se již dříve ukázalo, pod asi 10 nanometrů (cca 50 atomů) začne pyrit (FeS2) chemicky reagovat s elektrolytem. Nabíjí se, proto zrychlí jen asi desetkrát, pak příznivý účinek odezní.
V článku publikovaném v časopisu ACS Nano výzkumníci technologii nakonec odladili. Došli
k závěru, že pyrit se chová anomálně, takže velmi malé tečky kolem 4 nanometrů jsou už zase stabilnější a mají příznivější účinky. Pyrit pak funguje jako kanál pro ionty lithia či sodíku, které si vyměňují elektrony se sírou v pyritu. To ale vyžaduje, aby se k atomům síry fyzicky dostaly,
k čemuž je zase potřeba co nejmenší částice, kdy atomy železa tolik nepřekážejí a mohou se seskládat na povrchu.
3
13
Věda
4