KARLA TALLAS - SBÍRKA POKLADŮ MŮJ ŽIVOT S (BEZ) AEROSMITH | Page 7

Praha, 1997 (Foto: Petr Hanzlík)
Praha, 1997 (Foto: Petr Hanzlík)
štěstí uvízla ve sluncem zalité poušti s bazénem.
Celý den jsme se opalovali, koupali a poslouchali
AEROSMITH na plné pecky. Nenechali jsme si zka-
zit náladu a radovali se ze společných momentů,
nádherné počasí i hudby, která nás všechny spojo-
vala. Snažili jsme se zahodit veškeré smutky a uží-
vali jsme si večer v Cooperstown, v restauraci Alice
Coopera v duchu Cinco de Mayo. Bylo 5. května,
a to si místní Mexičané každoročně připomínají
vítězství Mexika nad Francouzskou koloniální říší
v bitvě u Puebly roku1862.
Následující ráno jsme vyrazili směr Hollywood, kon-
krétně do úžasného hotelu Hyatt přímo na Sunset
Strip. Dozvěděli jsme se o tetovacím salonu sídlícím
naproti našemu hotelu. Většina z nás, včetně mě,
jsme se rozhodli zvěčnit naši lásku k „bad boys from
Boston“. Chvíli jsem váhala, kterou skladbu zvolit,
ale nakonec jsem se rozhodla pro „Get A Grip“, ne-
boť to bylo poprvé, kdy jsem měla možnost vidět
AEROSMITH naživo. Další plánovaný koncert se
naštěstí již uskutečnil, a to 7. května v Hollywood
Bowl. Tenhle zážitek předčil všechna má očekává-
ní. Mít možnost vidět mou nejoblíbenější formaci
přímo u pódia na tak legendárním místě mě totál-
ně dostalo. K rozjásanému publiku se navíc přidala
i slušná řádka hollywoodských hvězd z hudební
i herecké branže.
Nastal čas pro naši finální destinaci, kterou bylo
mnou tolik očekávané San Francisko. Konečně jsem
si mohla užít město u zálivu. Bohužel nás ale šoko-
valy další nepříjemné novinky. Koncert byl opět zru-
šen, takže se neuskutečnilo ani plánované setkání
s kapelou. To zklamání se nedá popsat ani po těch
uplynulých letech. Zamířili jsme do hlavního sídla
Aero Force One, abychom si alespoň trochu zaho-
jili rány. Nálada byla o malinko lepší, když nám do
fanklubu zavolal baskytarista Tom Hamilton, aby
se nám omluvil jménem celé kapely a odpověděl
na všechny možné zvídavé dotazy. Poslední večer
jsme si společně užili v sanfranciském Hard Rock
Cafe. Snažili jsme se ze všech sil o dobrou náladu.
Ve vzduchu ale bylo patrné zklamání, dojetí i louče-
ní. Z plných plic jsme si dali závěrečnou „Love In An
Elevator“, při které nezůstalo jediné oko suché.
Celý zážitek byl nepopsatelný a pravděpodobně
to bylo poprvé v mém životě, kdy jsem alespoň na
malou chvíli žila svůj sen. Návrat domů pro mě byl
hodně těžký. Hluboko ve svém nitru jsem touži-
la po úplně jiném životě. Nenaplňovala mě práce
účetní, ani můj tehdejší vztah a už vůbec ne lidé ko-
lem mě, kteří mi moc nerozuměli. Po návratu jsem
si mnohem více uvědomovala možnosti, jaké mají
lidé v USA. Mohou prožívat události a koncerty, kte-
ré je možné navštívit pouze tam. Smí si vychutnávat
show hvězd, jenž se tam občas objeví i v malých
klubech - a já nemohu zažívat nic z toho. Lámalo mi
to srdce víc než kdy předtím. Dalším faktem byla
otevřenost tamních lidí. Zastavovali mě na ulici,
povídali si se mnou, neustále se usmívali a byli tak
otevření. Každému bylo jedno, co máte na sobě, ni-
kdo vás nesoudil. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem
se cítila svobodná a nepotýkala se s přetvářkou
7