KARLA TALLAS - PORTRÉTY HVĚZD RONNIE JAMES DIO | Seite 4

Narodil ses v New Hampshire, ale krátce po
tvém narození jste se s rodiči přestěhovali
do Cortlandu v New Yorku. Co se ti jako první
vybaví, když si vzpomeneš na své dětství, a jak
vůbec vzpomínáš na roky strávené s rodinou, na
období, kdy jsi vyrůstal?
Musím říct, že jsem měl úžasné dětství. V New Hamp-
shire jsem se narodil, protože můj táta tam byl v té
době v armádě. Moje máma tam byla s ním. To je
důvod, proč jsem se tam narodil. Jinak bych se naro-
dil v Cortlandu, odkud pochází celá moje rodina. Na
dětství vzpomínám opravdu moc rád. Miloval jsem
sporty. Bavil mě hlavně baseball a chtěl jsem být
baseballistou. Kdybych se jím mohl stát, pravděpo-
dobně bych jím byl dodnes. Teď už je na to bohužel
pozdě. Sporty ale pořád miluji. K hudbě jsem se do-
stal ve svých pěti letech. Jednoho dne za mnou přišel
můj táta a řekl, že si přeje, abych měl i jiné vzdělání
než jen obecné, jako je matematika a studování věd-
ních oborů. Měl pocit, že bych se mohl věnovat hud-
bě. Takže jsem v pěti letech začal hrát na trumpetu.
Nejdřív jsem se věnoval klasické hudbě a hrál jsem
na trumpetu v orchestru. Tato zkušenost odstarto-
vala mou hudební kariéru. Začal jsem se hudbě vě-
novat čím dál víc a seznamoval jsem se s různými
hudebními žánry. Jakmile jsem objevil hudbu, stala
se hlavní součástí mého dětství. Potom jsem začal
zpívat, místo abych jen hrál na jeden hudební ná-
stroj. Neustále jsem na sobě pracoval a zlepšoval se.
Na dětství mám spoustu úžasných vzpomínek. Mí
rodiče byli skvělí lidé. Byla to nádherná doba.
Představa tvých rodičů ale spíš asi byla, že se
budeš věnovat jen klasické hudbě. Podporovali tě
i později, když ses rozhodl pro rockovou muziku?
Ano, podporovali mě. Nemyslím, že měli na výběr.
Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří poslouchají, co lidé
říkají nebo že abych dělal to, co si přejí. Myslím
si, že mě podporovali, protože jsem v dětství dě-
lal všechno, co po mně chtěli. Díky tomu si splnili
sny, které si přáli pro sebe coby malé děti. Byli dět-
mi depresivní éry a nemohli si toho příliš dovolit.
Lidé generace mých rodičů chtěli dopřát co nejví-
ce svým dětem. Vše, co sami nemohli mít. Pomohl
jsem jim splnit jejich sen. Vystudoval jsem vysokou
školu, to bylo také jejich přání. Stejně jsem byl ale
po celou tu dobu hlavně muzikant. Udělal jsem to
pro ně. Zasloužili si to za tu dřinu a za všechno,
co do mě investovali a kolik času věnovali tomu,
abych měl dobré vzdělání a aby se ze mě stal dob-
rý člověk. Potom jsem se stejně rozhodl dělat to,
co jsem chtěl celou tu dobu nejvíc, a to byla rocko-
vá hudba. Velmi mě podporovali a byli na mě hrdí.
Myslím, že to bylo to jediné, o co jim šlo. Vždy při
mně stáli.
Tví rodiče byli nábožensky založení a v dětství
tě vedli k římskokatolické víře, což ti asi jako
malému klukovi a potom teenagerovi nic
neříkalo. Jaký je nyní tvůj postoj k náboženství,
jsi vděčný za zmíněnou zkušenost z dětství?
Jsem vděčný za každou zkušenost. Nejde o něco,
s čím by se lidé měli z mého pohledu ztotožňovat.
4