a zamrzala ?e?. Pozemš?anka vstala a prohlížela si vládce s
rozvážným klidem jako zajímavý jev, který zasluhuje
zvláštní pozornost. Lidé ze Zem? dovedli dávno vycítit
psychologickou atmosféru svého okolí a citliv? na ni
reagovat.
„Likvidace t?ch, kdo nesouhlasí, je prav?ký a zastaralý
zp?sob,“ ?ekla, jako by ?etla vládcovy myšlenky. „Nejen
za vyslance z cizích sv?t?, ale koneckonc? i za osud
vlastního národa budete nakonec pohnán k odpov?dnosti.“
„Jak to?“ zeptal se ?agas se zadržovanou zu?ivostí.
„Zjistí-li badatelé na planet? kruté zacházení, zám?rné
zkreslování informací nebo p?ekážky v cest? za poznáním,
vedoucí k nev?domosti obyvatelstva, mohou se odvolat k
arbitráži Velikého Okruhu.“
„A pak?“
„Lé?íme nejen nemoci jednotlivc?, ale i celých
spole?ností. A zvláštní pozornost v?nujeme profylaxi
sociálního utrpení. Na planet? Jan-Jach se to m?lo ud?lat
z?ejm? p?ed n?kolika staletími…“
„P?išli jste radit, když už jsme se sami dostali z
nejhoršího,“ ?ekl p?edseda Rady ?ty? uklidn?n?.
„Vy víte, že Pozemš?ané d?íve nedokázali p?ekonat
gigantické prostory vesmíru. A my jsme nem?li ani tušení,
že naši p?edkové ze Zem? by mohli proniknout do tak
nep?edstavitelné dálky. Nebýt pr?zkumník? z Cefea…
Ostatn?, pro? zbyte?n? ztrácet ?as? Pokuste se odložit roli
všemocného vládce. Pomozte nám, abychom vás poznali,
snažte se poznat nás. A z toho vyplynou i další vaše
rozhodnutí.“
„A vaše?“
„Já sama nemohu rozhodovat o osudech ostatních lidí
ani svých koleg?, kte?í na m? spoléhají. Proto nejsem
vládkyn? ve vašem pojetí.“
„Beru to na v?domí,“ ?ekl ?ojo ?agas. Byl zase milý a
usadil Rodis na d?ív?jší místo. „P?emýšleli jste o plánech,
jak poznat naši planetu?“
Fai mu vyložila, na ?em se astronauti p?edešlý den
usnesli. ?ojo ?agas pozorn? naslouchal a k jejímu údivu
nem?l žádné námitky. Stál a hled?l zamyšlen? na
k?iš?álovou kouli. Rodis domluvila, a on, aniž odpoutal
zrak od koule, souhlasil se všemi cestami svých hostí.
„Mám jen jednu podmínku,“ oto?il se náhle k Fai, „že
vy sama z?stanete zatím v zahradách Coamu.“