Hodina Býka | Page 268

obyvatelstvo planety sklízelo jen plody idejí zasetých p?ed tisíci lety. Z katastrofy p?elidn?nosti vznikla nakonec filosofie. ?erná galérie se rozší?ila. Nad hlavami Pozemš?anky a jejích dvou pr?vodc? se vznášely obludné masky, hrub? a pest?e pomalované. Ohromná rozev?ená ústa, zk?ivená jízlivými úsm?šky, cenila nelidským zp?sobem ostré zuby, podivuhodn? živé o?i se zlomysln? mhou?ily. Pod odporn? pitvornými obli?eji se táhla ?ada jiných masek s p?irozenými rozm?ry lidských tvá?í, v nichž byla vepsána beznad?j a melancholie. Duševní úpadek byl vyjád?en tak reáln?, že vyvolal v Rodis tísnivý pocit, který nemohla p?ekonat. Masky byly vždycky indikátory psychologických životních obtíží, jež nutily ?lov?ka i spole?nost, aby skrývali svou pravou tvá?. Alegorie se tu zdála prostá až do krajnosti ale grandiózním zám?rem a úrovní realizace si masky nezadaly s freskami v ?erné galérii. Rodis ?ekla sv?j názor architektovi. Ten vyložen? ožil a požádal ji, aby chvíli pose?kala. Pak spolu s Taelem p?inesli vysokou lavici a s?ali z há?k? nestv?rné škrabošky, duté, slepené z lehkého materiálu. Masky totiž p?ikrývaly vlys, táhnoucí se po celé délce sín?, s velkolepými skulpturami krásných mladých lidí. M?li mužné ušlechtilé tvá?e a jejich nahá t?la nejevila ani stud ani živo?išný sex jako postavy z ?erné galérie. „Pro? je p?ekryli t?mi pitvornými grimasami? A kdy?“ zeptala se Fai. „V dob?, kdy byla ustavena celoplanetární moc,“ odpov?d?l Gachden, „aby zni?ili poslední duchovní oporu ?lov?ka. Ti, kdo sem odedávna chodili, pozorovali skulptury, p?emýšleli o nich a za?ínali se mentáln? podobat lidem z minulosti, p?ejímali jejich sílu, moudrost a logiku. Získávali odvahu, sny a v?li, tedy vlastnosti, které vládci netrpí. Proto byly vlysy zakryty maskami ze Století Hladu a Vražd… Taele, dáme je znovu na místo!“ „Není t?eba. A? ti, kdo k nám p?ijdou, uvidí nejen duté p?ízraky, ale i skute?ný život Jan-Jachu.“ Architekt je zavedl do ?tvercového sálu, v jehož rozích se masky k?e?ovit? nutily do cynického smíchu. U st?ny proti vchodu se zvedaly t?i široké stupn? a na každém z nich stály dv? ?ady kamenných lavic. Ve zdi byl výklenek s dlouhým stolem.