„ Uvidíte,“ slíbila Rodis. „Ale jak si prohlédneme
plány?“
„Zítra p?ivedu architekta, ale te? vám ukážu podzemní
chodbu. A pak musím odejít, abych nevzbudil podez?ení,
že s vámi z?stávám p?íliš dlouho beze sv?dk?… Tak do
toho!“ Inženýr p?ešel do zadního pokoje, ur?eného za
ložnici, poklekl u silné zdi, uchopil Fainu nohu a postavil ji
špi?kou proti neznatelné jamce u podlahy. Pak mírn?
postr?il její patu a p?inutil tak Rodis, aby stiskla tajný
uzáv?r. Mocná péra odsunula na stranu úzkou a tlustou
desku. Ze št?rbiny zavanul zatuchlý vzduch podzemí.
Inženýr vstoupil do ?erného pr?chodu a zval Fai, aby ho
následovala. Za st?nou rozsvítil lucernu a ukázal na
zreziv?lou páku, jejímž oto?ením se vchod uzavíral.
„Sem je možno jen vstoupit, ale vrátit se musíme jinou
cestou. Tenkrát ješt? neexistovala automatika, ale stejn? by
se za tolik staletí neuchovala,“ ?ekl Tael.
Sestoupili po úzkém kamenném schodišti v hloubi zdi,
dvakrát zm?nili sm?r a za?ali op?t vystupovat. Na
posledním stupni tr?ela ve zdi zahnutá rukoje?. Rodis ji
stiskla a bezd?ky p?imhou?ila o?i p?ed sv?tlem. Ocitla se ve
své ložnici, jenže z druhé strany.
Tael vysko?il, zachytil se konce ?ímsy nad oknem a
celou vahou se na ní zhoupnul. Pr?chod ve st?n? se
uzav?el.
„Kdyby kdokoli náhodou oto?il rukojetí, st?na z?stane
stejn? zav?ená.“ Torman?an zá?il jako chlapec, který
objevil poklad.
„Zítra v tuto dobu na vás budeme ?ekat za st?nou.
Kdyby se vyskytla jakákoli p?ekážka, dejte signál
ultrazvukem devítinožky. Jídlo vám budou nosit z
Coamského paláce. Nejezte zde nic, budeme vás živit sami.
Vím, že nejste náro?ná, a nepochybuji, že vám naše strava
bude docela chutnat. Dnes ale se musíte postit.“
Fai se jenom usmála.
„Te? se s vámi rozlou?ím,“ ?ekl Tael, vzal Fainu ruku a
chystal se ji pozvednout ke rt?m. Od doby, kdy mu
„darovala smrt“, dovolovala mu Rodis tento projev
n?žnosti a n?kdy ho sama líbala na ?elo. Ale dnes lehce
vyvinula svou ruku a ?ekla:
„P?jdu s vámi.“
„Cože? Pro?? A co fialoví?“