Hodina Býka | Page 243

typickým poopera?ním zápachem dlouho Evizu strašily ve snu a rušily její vzpomínky na Zemi. Pozemskou léka?ku ubytovali inžený?i z vrstvy DŽI, zajímající vyšší stupe? v hierarchickém žeb?í?ku. Proto její pokoj i l?žko byly o n?co prostorn?jší, než m?la ?edi. Každá p?í?ka v torman?anské hierarchii nesla s sebou n?jaké výhody, a? už se týkaly v?tších rozm?r? bytu nebo lepší stravy. Eviza s údivem pozorovala, s jakou urputností lidi o taková nicotná privilegia bojují. Hlavn? se snažili proniknout do horní vrstvy hodnostá??, stát se „hadonoši“, jejichž výsady dosahovaly maxima. Plnou silou propukaly podvody, pomluvy a udava?ství. Úplatky, otrocká horlivost, slepá nenávist ke konkurent?m… Ahrimanova St?ela šílela, odstra?ovala z cesty slušné a ?estné lidi, rozmnožovala mezi „hadonoši“ ?ady padouch?… Eviza, kvetoucí a plná života, vstoupila v den konference do služebního pokoje léka?? v Úst?ední nemocnici. Prošla oza?ovací komorou a desinfek?ní chodbou do malé haly. Zastavila se, aby na sebe pohlédla do zrcadla. Ze sousedního ku?áckého pokoje k ní dolehly pootev?enými dve?mi hlu?né hlasy. Hovo?ící mluvili bez zábran. Eviza pochopila, že je ?e? o ní. Mladí léka?i vyjad?ovali o p?ekot své nadšení nad cizinkou, a to zp?sobem, že Eviza nev?d?la, má-li se smát ?i zlobit. „Celý se t?esu, když jde kolem mne,“ slyšela vysoký tenor, „žlutá kukadla jí svítí, prsa div neprotrhnou bl?zu, nohy, ach, jaké ta má nohy…!“ Eviza vešla do ku?áckého salónku. P?ivítali ji t?i léka?i, kou?ící dýmky. P?elétla všechny sm?jícíma se o?ima a mladíci se dovtípili, že vyslechla jejich rozhovor. Primá? nemocnice, majestátní muž v brýlích, uvid?l Evizu a roztáhl v úsm?vu tenké, nep?íjemné rty lišáka a mrzouta. M?l na sob? obvyklý šat všech léka?? na JanJachu, žlutý pláš? s ?erným pásem a stejn? žlutou m?kkou ?apku. Bystrýma p?imhou?enýma o?ima rychle p?elétl úbor své pozemské kolegyn?, jejíž postava, nálada i hrdá tvá? byla v dokonalé harmonii s jasnou barvou obleku. „Poj?me do mého vozu!“ a ne?ekaje na souhlas táhl Pozemš?anku k postrannímu vchodu, kde ho ?ekal dlouhý a úzký dopravní prost?edek. Konference se m?la konat v paláci za m?stem. Stroj šplhal po p?íkré cest? a p?edjížd?l spousty chodc?. Na jednom míst? Eviza zpozorovala starou DŽI s t?žkým