Hodina Býka | Page 227

stereofilm?, znamená to, že Pozemš?ané za?ínají chápat, kdo je tu pánem! ?ojo ?agas vztáhl ruku ke sk?í?ce, stiskl tajné péro, a když vysko?ila zásuvka, vy?al z ní vo?avou kuli?ku ?erné barvy. Položil ji do úst a pomalu žvýkal, s pohledem up?eným do k?iš?álové koule. Tou dobou Fai, nespokojená a zachmu?ená, dívala se na sebe do zrcadla. Cítila p?ítomnost špeh?. Neustálé donaše?ství ji už za?alo roz?ilovat. Zapojila clonu a pohladila svého ?erného robota jako jediného blízkého a v?rného tvora. — Konec hry! — Od?v mahárání zmizel pod p?íklopem devítinožky. Fai si dala iontovou sprchu a smyla ze sebe pocit, že se pošpinila. Oblékla si znovu pohodlné šaty s krátkou širokou sukní a s úlevou vystoupila na improvizované lešení. Vzala št?tec, n?kolik minut zkoumala postavu ženy na obraze, a byla se svou prací velmi nespokojená. Ozval se volací signál Temného Plamene. „Jste unavená, Rodis?“ zeptal se Grif Rift. „Ne. Jenom nespokojená sama se sebou. Nic se mi neda?í. Chápu špatn? zdejší život a kupím chybu na chybu… Ale ne, nic vážného,“ sp?chala s uklidn?ním, když vid?la obavy na tvá?ích svých p?átel. „Zato u nás je všechno v nejlepším po?ádku,“ ?ekla Olla Dez. „P?ed hodinou jsme se poprvé vykoupali v tormanském mo?i. A p?edstav si, všichni máme pocit zvláštní neuspokojenosti, nechápu ?ím to.“ „Ale nakonec jsem na to p?išla,“ ?ekla Neja Cholli. „Skladba soli i jejich koncentrace je tu jiná než na Zemi.“ „Pak ani Torman?an?m nep?sobí asi mo?e pot?šení,“ ?ekla „Rodis. „Vždy? jejich krev, stejn? jako naše, zd?dila skladbu vody ze Sv?tového oceánu Zem?. Mají v krvi pozemské mo?e, a ur?it? i smutek po n?m…“ Krátké shledání skon?ilo. Rodis, po?ád ješt? bez obvyklého vnit?ního uspokojení, pustila se znovu do obrazu a skicovala postavu silné, v?doucí ženy, která m?la symbolizovat Míru. Sklán?la se ke šplhajícím s nataženou rukou, p?ipravena prudce vytáhnout vzh?ru prvního, kdo k ní dosp?je. V její tvá?i byla stejná p?esv?d?enost o kone?ném vít?zství, jakou vid?la v Taelov? obli?eji. Když