t?m, kdo se zvláš? osv?d?ili p?i dobývání p?írody ?i
vytvá?ení iluzí moci a slávy. Výsledkem jeho ?innosti jsou
jen opušt?ná m?sta a navždy zapomenuté h?bitovy… A
dneska se ostatky lidí z radostného pozemského sv?ta smísí
s prachem bezejmenných hrob?, se zbytky marného života.
— Marného a nesmyslného? Tivisa se zachv?la. Nikdy
na Zemi ji nenapadlo, že by život mohl být nesmyslný.
Teprve zde…
Tor Lik pozoroval milovanou dívku. Vypadá klidná, ale
on cítil, že je napjatá jako péro p?ed prasknutím.
Tivisa se ohlédla p?es rameno a podívala se na n?ho s
takovou n?hou, že se mu sev?elo srdce.
„Tivi! Baterie dohasínají! Poj? sem.“ Tlupa vytušila, že
n?co není v po?ádku, a obez?etn? se p?isunula k ochranné
barié?e. Zbývalo ješt? pár minut. Pozemš?ané ustoupili k
samým vrat?m, k poslednímu robotu. Symfonie „Hlídky ve
tm?“ se p?erušila. Bylo slyšet jen dlouhý doznívající tón.
Tor Lik vysunul na obou koncích zaost?ené kladívko
vybíje?e, objal Tivisu a podal ruku Genu Atalovi.
„Možná že výboj nebude dostate?n? silný,“ ?ekl s
obavou.
„Tak tedy infrazvuk!“ Gen Atal vytrhl ruku z p?ítelova
sev?ení. „Má samostatný náboj! V?ž se z?ítí a my po smrti
nepadnem do jejich špinavých rukou!“
Tivisa s Torem pohlédli vzh?ru na gigantickou vetchou
v?ž, která v zapadajícím slunci zastírala ?isté nebe.
„Budiž!“ souhlasila Tivisa. „Drž m? pevn?ji, Afi!“
Gen Atal nato?il rouru k tlup?. Dva roboti u sloupk?
jako by povzdechli, ochranné pole zhaslo. „Rouha?i“ se
vzteklým ?evem vyrazili k trojici Pozemš?an?. Hluboký,
nep?edstaviteln? hrozivý ryk infrazvuku zastavil a odhodil
jejich p?ední ?ady, ale zezadu na n? nabíhali další a šlapali
po t?ch, kdo upadli. Gen Atal zapojil infrazvuk na nejvyšší
stupe?. Postavy za?aly padat, metat kozelce, snažily se
odplížit, ale neunikly. Kolosální v?ž se neodvratn?
zhroutila, poh?bila astronauty spole?n? s úto?níky a
zasypala prav?ké hroby.