Hodina Býka | Page 177

jich podivná p?edtucha. P?ispívaly k tomu patrn? dv? zlov?stn? vyhlížející sochy z hrubého kovu, jež st?ežily p?ístup k v?ži. „Je to zde i nep?íjemn? cítit,“ p?erušila Tivisa tíživé ticho. P?isedla do d?epu a za?ala prohlížet vystouplé skvrny na desce. „Krev! Úpln? ?erstvá krev!“ Tajemné ml?ení starov?kého m?sta za?alo být výhr?žné. Kdo mohl zanechat krvavé stopy na dlažb? nám?stí? Zví?ata, nebo lidé? Náhle k nim odkudsi z dálky dolehly nepochopitelné zvuky. Astronaut?m p?ipadaly jako lidské výk?iky vycházející z oken v?že. Poslušni stejného impulsu, snažili se proniknout dovnit?, ale nepoda?ilo se jim to ani na krok. Zborcené vnit?ní stropy zatarasily spodní ?ást budovy, nikde nebyla ani skulinka. Pozemš?ané se vrátili na nám?stí a naslouchali. Ná?ek byl ješt? z?eteln?jší. Zvuky se ozývaly z r?zných stran, zanikaly, a znovu sílily. Kone?n? sm?rem od brány, kterou trojice vstoupila do m?sta, byly slyšet pronikavé lidské hlasy. Tivisa m?la dojem, že rozeznává jednotlivá slova v jazyce Jan-Jachu. „Vidíte, m?sto, jak se zdá, má obyvatele!“ zvolala radostn?, ale její slova p?erušil tak zoufalý ná?ek, že sebou všichni trhli. K?ik slábl, až kone?n? zanikl ve sm?sici šumu a volání mnoha lidi. Tivisa se bezmocn? ohlédla. Tor Lik cht?l už už vyrazit kup?edu, odkud slyšeli výk?iky, ale pak si to rozmyslil a vrátil se ke svým p?átel?m. Gen Atal neztrácel ?as a vysunul zá?i? ochranného pole devítinožky. Hlasy se p?ibližovaly sou?asn? ze dvou stran. Byly to jediné dva východy z nám?stí do p?ilehlých ulic. K v?ži p?iléhala ze? ze šedého kamene s úzkým vchodem mezi dv?ma sloupy, ukon?enými železnými hady. Gen Atal navrhl, aby se tam spole?n? ukryli. Na horní ploše schodišt? se objevila tlupa lidí. Pozemš?any nikdo nezpozoroval, ale oni si mohli hlou?ek prohlédnout. Byli to mladí lidé, pat?ící z?ejm? k vrstv? KŽI, otrhaní a špinaví, s tupými obli?eji narkoman?. Mezi nimi se jako duchem nep?ítomné zmítaly nepo?ádn? oble?ené ženy s rozcuchanými vlasy. Mladí hromotluci vp?edu vlekli dvojici ztýraných lidí, muže a ženu, nahé, plné bláta, potu a krve. Dlouhé ženiny vlasy skrývaly její tvá?, schýlenou k hrudi.