p?epojili optické indikátory na poplašné za?ízení a p?estali
držet službu u pultu. Grif Rift ale jeho zdánlivé
zdokonalení odmítl:
„Nemáme právo zbavit své p?átele starostlivé pé?e.
Znamená pro n? oporu a spojení s tímhle kousí?kem
pozemského sv?ta,“ velitel obsáhl prostor hv?zdoletu
rozmáchlým gestem. „Na Zemi nás obklopuje všude
pozorné a chápavé prost?edí. Zde je na každém kroku
všechno cizí, nep?ehledné a nep?átelské. Ješt? nikdy jsme
nebyli tak sami, a vnit?ní osam?lost je horší než vzdálenost
od sv?ta, na který jsme zvyklí. Je to deprimující v tak
t?žkých podmínkách.“ Jednoho ve?era sed?l Grif Rift p?ed
pultem osobních signál?, lokty na lesklé desce a t?žkou
hlavu podep?enou v dlaních.
Zezadu k n?mu pomalu a neslyšn? p?istoupil Sol Sajin.
„Co tu bloudíte, Sole?“ zeptal se Grif, aniž se oto?il.
„Trápí vás n?co?“
„P?ipadám si jako b?žec, který vyrazil p?íliš prudce od
startu a odpadl daleko p?ed finišem. T?žko snáším nucenou
ne?innost.“
„Rozhodl jste se p?ece shromaž?ovat a t?ídit získané
zprávy?“
„To je práce, která nestojí za ?e?. Málokdy se nám
poda?í dostat n?co kloudného. Potíž je v tom, že
Torman?ané s námi nespolupracují, naopak, ?asto nám
p?ímo p?ekážejí.“
„Po?kejte ješt? n?jaký ?as. Navážeme spojení s lidmi, a
ne s mocenskými institucemi.“
„Už aby to bylo! ?lov?k by si tolik p?ál ud?lat pro
Torman?any n?co dobrého! A s v?tším úsp?chem. Ale
takhle aby za?al kou?it n?jaké lehké narkotikum.“
„Co to ?íkáte, Sole!“ Inženýr Sajin zvedl hlavu a jeho
hubený obli?ej s napjatou hladkou pokožkou dostal v
zeleném p?ísvitu nezdravý odstín.
„T?eba je to v našich pom?rech nevyhnutelné?“
„Co máte na mysli, Sole?“
„Nemohoucnost. Nem?žeme prolomit jednu z
nejpevn?jších hradeb, kterou nás obklopili, totiž
psychologickou.“
„Pro? bychom nemohli? Já na vašem míst? bych využil
svých znalostí i konstruktérského nadání a p?ipravil pro
obyvatele Tormansu nejd?ležit?jší p?ístroje. Budou je
velmi pot?ebovat.“