„Samoz?ejm?. Nezapome?te na svou Ollu a tanec!“
Fai Rodis vyšla. Chodila nyní bez doprovodu
prázdnými chodbami a opušt?nými sály. V prvním z nich, s
r?žovými st?nami, pomalovanými ?ernými klínovými
znaky a lomenými ?arami, stála žena. Poznala vládcovu
cho?, jež dala jméno celé planet?. Krásné rty Jantre
Jachach se zk?ivily povýšeným úsm?vem, zalomená k?ivka
obo?í se nehezky p?iost?ila.
„Vidím vaši hru, ale ne?ekala jsem od vzd?lané
velitelky cizinc? takovou drzost a nestydatost!“
Fai ml?ela a vybavovala si v mysli sémantiku slov, na
Zemi už zapomenutých. Torman?anku to ješt? víc
rozzlobilo.
„Nedovolím, abyste se tu procházela v téhle podob?!“
„V jaké podob??“ Fai se na sebe nechápav? podívala.
„Ach tak, myslím, že rozumím. Ale váš muž ?íkal, že
mu to ?iní pot?šení.“
„?íkal!“ zalykala se hn?vem Jantre Jachach. „Vy si
neuv?domujete, že jste krajn? nestoudná!“ a pohlédla na
Fai s p?ehnaným odporem.
„Podle vašich mrav? se m?j od?v nehodí na ulici,“
souhlasila Rodis, „ale doma? Váš oblek, nap?íklad, mi
p?ipadá mnohem krásn?jší a daleko vyzývav?jší.“
Torman?anka v nízkém korzetu, s odhalenými ?adry a v
krátké sukénce z úzkých proužk?, pod nimiž se p?i každém
pohybu objevila holá stehna, vypadala opravdu víc nahá
než Rodis.
„A krom? toho,“ Fai se sotva znateln? usmála, „v
tomhle kovu jsem absolutn? nep?ístupná.“
„Vy Pozemš?ané jste bu? nesmírn? naivní, nebo velmi
vychytralí. Copak nechápete, že jste tak krásná jako žádná
žena na mé planet?? Krásná, zvláštní a nebezpe?ná pro
naše muže… Už jen když se na vás ?lov?k dívá…“ Jantre
si nervózn? tiskla ruce. „Jak vám to mám vysv?tlit? Vy jste
zvyklí na dokonalé t?lo, stalo se pro vás normou, ale u nás
je to výjime?ný dar…“
Fai položila ruku na obnažené rameno Jantre Jachach.
Ta zmlkla a ustoupila.
„Odpus?te mi,“ ?ekla Fai. Mírn? se uklonila, rozmotala
turban a okamžit? se oblékla.
„Vy jste ale slíbila mému muži n?jaké tance?“