Fai Rodis p?erušila svou ?e? a s údivem hled?la na
zk?ivené rysy torman?anského vládce. ?ojo ?agas poprvé
ztratil vládu nad sebou.
„Dost! Nechci! Nic už o Zemi! Nenávidím proklatou
Zemi, planetu bezmezného utrpení svých p?edk?!“
„Vašich p?edk??“ zvolala Rodis a hrdlo se jí stáhlo
v?domím, že její p?edpoklad se potvrdil.
„Ano, svých i vašich! Je to tajemství, chrán?né mnoho
staletí, a jeho prozrazení se trestá smrtí!“
„Pro??“
„Aby nevznikaly sny o minulosti, o jiném sv?t?.
Podemílaly by základy našeho života. ?lov?k nepot?ebuje
znát minulost, hledat v ní sílu. Historii je t?eba utnout u
samého ko?ene a za?ít okamžikem, kdy se strom lidstva
ujal na Jan-Jachu.“
?ojo ?agas asi minutu zamyšlen? stál, pak usedl a
ukázal Rodis na k?eslo. Kou?il, a p?itom soust?ed?n?
pozoroval k?iš?álovou kouli, zatímco návšt?vnice ze Zem?
sed?la nehnut? jako socha v nejhlubším tichu vládcových
pokoj?. ?agas p?ejel pohledem po její duchem nep?ítomné
postav?, a pak rozhodnut vstal. Z tajné skrýše vytáhl
soupravu p?ístroj? podobných starodávným klí??m. Jedním
z nich, krátkým a silným, otev?el neviditelná dví?ka z
tlustého kovu, n??ím uvnit? oto?il, a znovu je pe?liv?
zav?el.
„Poj?me,“ ?ekl prost? a odhrnul zelený záv?s p?ed
úzkými dve?mi.
Fai ho bez váhání následovala. ?ojo ?agas šel se
sklopenou hlavou a bez ohlédnutí tmavou chodbou, spo?e
osv?tlenou matnou zá?í v??ných plynových lamp. Obrátil
se jen u dve?í výtahu a vpustil Rodis do kabiny. Ozval se
sk?ípot ?ídce používaného mechanismu. Kabina se
bleskurychle ?ítila dol?. Fai, která ?ekala pohyb vzh?ru,
zatajila dech. Sjeli do zna?né hloubky a vystoupili do
chodby, po jejíž jedné stran? vedly koleje a železné
podp?ry. ?ojo ?agas se ohlédl, zavedl svou spole?nici do
nevelkého temného vagónu a posadil se k ?ídicím pákám.
Rozsvítil tra?ový reflektor a vagón vyrazil do nepr?hledné
tmy s rachotem hodným prav?kých pozemských železnic.
Fai se usmála na vzrušeného vládce a oddala se
hypnotizujícímu mihotání vertikálních, r?znobarevn?
svítících zna?ek. Za?ala si prozp?vovat. Zpozorovala, že