bronzovým
pohádková cesta za
snem
připravila: Štěpánka Šmídová
foto: Pavel Kolář, archiv FIH
Asi všichni v našem „pozemně-hokejovém světě“ o tom slyšeli… A dokonce i někteří mimo něj. Ti, co v pondělí 9. února sledovali Sportovní noviny na ČT1, ČT4 a na Nově, viděli záběry ze sportovní haly v Lipsku, na kterých Adéla Reinosová z nájezdu chladnokrevně překonává rakouskou gólmanku a následně propuká gejzír české radosti. Naše reprezentantky právě vybojovaly bronzovou medaili na Mistrovství světa v halovém hokeji!
To je obrázek, který vytane na mysli mnohým z nás jako vzpomínka na Mistrovství světa v Lipsku 2015. A také smolné 9. místo mužské reprezentace, na které asi nikdo z hráčů nebude rád vzpomínat.
Tým pod vedením Miroslava Ludvíka a Tomáše Babického v zápasech ve skupině s Iránem a Rakouskem ztratil výhry v pouhých osmi, respektive dvou sekundách před koncem utkání a tím nepostoupil do čtvrtfinálových bojů. Přesto naši hokejisté ukázali charakter, oba zápasy o tzv. Prezidentský pohár vyhráli a skončili na výsledném 9. místě.
Velký hokejový svátek skončil, a tak se nabízí udělat malé ohlédnutí, jak vlastně cesta za medailí a za Prezidentským pohárem probíhala.
Ženy
Cesta Christophera Fausta, jednoho z trenérů české ženské reprezentace, začala na zimním soustředění ve Stochově v roce 2010. Tehdy poprvé přicestoval do České republiky a rozhodl se, že nezůstane jen na pár týdnů. „Byla to dlouhá cesta a jsem na holky pyšný, co dokázaly! Byly koncentrované, šly za svým cílem, byly rozhodnuté uspět! Snažily se podávat stabilní výkony, ale zápas s Běloruskem nám ukázal, že máme v tomto ohledu ještě na čem pracovat. Ale jsem spokojen, naše společná práce s Petrem se vyplatila!“, nešetří dnes chválou svých svěřenkyň Faust.
O čem vlastně mluví? Klíčovým momentem v turnaji většinou bývá první zápas, který v tomto případě naše reprezentantky zvládly, udržely pevné nervy a vyhrály 3:2 s národním týmem Polska. Další soupeř z Jihoafrické republiky byl velkou neznámou a i přes trochu nejednoznačný začátek se nakonec podařilo Češkám zvítězit 5:3.
Po prvním dni měly tedy české reprezentantky na kontě 6 bodů, což přineslo psychickou úlevu a naladilo náš tým na vítěznou vlnu.
Druhý den turnaje čekal na Českou republiku první opravdu těžký soupeř a to celek mistryň Evropy, tým Nizozemí. V tomto zápase se ukázala herní vyspělost soupeře, který svými individuálními schopnostmi a klidem nepustil naše hráčky téměř do hry, a tak přišla první prohra turnaje 2:7.
V odpoledním zápase hráčky hladce porazily tým Kazachstánu 11:1 a mohly se začít připravovat na den D, kterým byl pátek. Čekal je zápas s družstvem Běloruska, jehož výsledek měl rozhodnout o našem soupeři pro čtvrtfinále.