Již když nám paní učitelka (a také skvělá vedoucí kurzu) Yweta Kokavcová rozdala papíry ohledně onoho lyžařského kurzu, nemohli jsme se dočkat. Téměř 3 měsíce dopředu jsme už vše plánovali: kdo s kým bude na pokoji, kolik jídla kdo bere a tak dále. V sobotu pátého února se první třídy, profesoři, kteří s námi jeli, a instruktoři (kterým bych za všechny chtěla moc poděkovat) sešli před školou, naložili do autobusu tašky, kufry, lyže, snowboardy. Mohli jsme vyrazit! Došli jsme na chaty, kde jsme se postupně zabydleli a v 18:00 jsme se sešli na večeři. Po večeři jsme každý večer zůstali v jídelně, kde byl určen vedoucí a služba dne na následující den. Lyžovat jsme chodili dopoledne a odpoledne. Pády a úrazy, které se na svahu přihodily radši nebudu připomínat. Ve středu - nebo-li v ,,kritický den’’ - jsme se šli projít, a kdo chtěl, mohl zůstat a dát si kávu, čokoládu, čaj či jídlo v jedné z restaurací. Musím tedy říct, že na jedinou obsluhu pána, který se svými připomínkami typu ,,vy jste mě tady přišli vyžrat’’, nebo když holky oslovoval ,,Francesco’’ a bral je pomalu jako své servírky, budeme dlouho vzpomínat.
A co je nejlepší? Utužily se mezi námi vztahy a všechny třídy jsme se více poznaly.
Celkově bych lyžařský kurz chtěla zhodnotit jako vydařený, všichni jsme si ho velice užili. A i přes některé problémy, které se odehrály, a přes již zmiňované úrazy to bylo skvělé protažení následujících jarních prázdnin a budeme na něj všichni ještě hodně dlouho vzpomínat.
Petra Bořutová, 1.B
15