Sověti k městu postupovali ze tří stran: od Šenova, od Libhoště a od Žiliny. Mezi Němci a Sověty probíhaly menší boje, po kterých Němci ustoupili. Později ovšem dostali rozkaz se na pozice vrátit. Nakonec však nemohli odolat masivní sovětské přesile a definitivně se z města stáhli. Při ústupu se za sebou snažili ničit infrastrukturu, zejména mosty, telegrafní a telefonní dráty a elektrické vedení.
Po odchodu Němců do města proudily další sovětští vojáci a další vojenská technika. Občané (zejména ti čeští) osvoboditele nadšeně vítali a pomáhali jim s opravami zničených mostů, aby mohli pokračovat dál. Občané města se snažili ze svých skromných zásob osvoboditele pohostit, ti naopak, jak vzpomíná městská kronika, dávali českým dětem dárky na památku.
Večer v neděli 6. května bylo město prohlášeno za osvobozené. Na radnici toho dne zavlála československá a sovětská vlajka. V pondělí 7. května správu města převzal ruský velitel a začalo se vytvářet MNV. V následujících dnech se život ve městě vracel k normálu. Již 19. května obnovilo svou činnost kino a o den později i místní školy. Do města také přišlo množství Čechů, kteří se stěhovali do domů a bytů, které za sebou nechali Němci, kteří prchali na západ. Postupně se ve městě otevřela většina obchodů a podniků. Přejmenovaly se ulice: například náměstí Adolf Hitler Platz bylo přejmenováno na Masarykovo náměstí.
Tak dorazil konec války i k nám, do Nového Jičína. Mnohem klidněji, než jinde, s menšími škodami i ztrátami na životech a dva dny před tím, než válka v Evropě skutečně skončila. Život zde položilo 7 sovětských vojáků.
Marek Vavrečka
sovětští vojáci překračují most, který se Němci pokusili odpálit
pohřeb sovětských vojáků v Příboře
zajatí němečtí vojáci
21