V období Vánoc a hlavně v době, kdy se rok přehoupává z jednoho čísla do druhého, přichází téměř všichni s jednou otázkou: ,,Tak co, jaké sis dal novoroční předsevzetí?‘‘ Lidé si kladou různé cíle. Většinou chtějí zhubnout, začít sportovat, více spát, přestat pít alkohol... Z dávání si předsevzetí se už stala taková tradice, že k tomuto období patří skoro tak jako to, že kapr s bramborovým salátem vévodí štědrovečerní tabuli.
Ve mně zase pro změnu předsevzetí vyvolávají trochu jinou otázku. Proč si vlastně všichni stanovují cíle pouze na přelomu roku? Proč to nedělají i v jeho průběhu? Svá předsevzetí si kladu i běžně během roku. Vždy si stanovím nějaký cíl, který bych chtěla splnit. Ještě než si nějakou metu dám, snažím se zamyslet nad tím, proč bych o to vlastně měla usilovat. Najít v tom nějaký smysl. Když ho najdu, snažím se ho pak co nejrychleji a pokud možno co nejefektivněji splnit. A ten pocit, když se to skutečně podaří? Ten je vážně k nezaplacení.
Ve třetím ročníku jsme dostali první možnost zvolit si nějaký seminář. Vybrala jsem si psychologii, kterou probíráme i v rámci ZSV. Ještě před nějakou dobou jsem sotva věděla, co to psychologie je, a najednou mi připadá, že je téměř všude kolem mě. Nedávno jsme v ZSV probírali Freuda a jeho tři složky osobnosti – ID, EGO a SUPEREGO. Tyto složky se formují v průběhu našeho života. Narodíme se s IDEM, ze kterého se později vyvine EGO. Pod pojem ID se řadí tzv. nevědomí. To bychom si mohli představit jako takovou schránku, do které potlačujeme různé myšlenky, pudy, pocity a přání. Patří zde také genetika, kterou, jak říkal pan Bajer a prý i jeho kamarád pan Žemlička, nepřečůráš. Ano, čtete správně. Genetiku nepřečůráte. Někdo má v životě dané, že bude cílevědomý, nadopovaný sebevědomím nebo motivací, jiní zase zdědili něco jiného. Tudíž zčásti je to s utvářením cílů velmi těžko ovlivnitelné, dá se s tím ale pracovat. Člověk si to podle mě prostě musí zkusit a jak jednou slízne tu smetanu a pocítí štěstí z výhry, stane se na něm téměř závislý a bude ho chtít zažít znovu.
Vraťme se ale ještě na chvíli k Freudovi. Jak jsem říkala, z IDU se poté vyvine EGO. To je spojeno s naším vědomím, tedy s tím, jak vnímáme. Silné EGO je znakem zdravě vyvinuté osobnosti. Je tedy také důležité, jestli se dokážete ztotožnit se svým EGEM a dokážete si uvědomit, proč vlastně nějakou věc chcete.
SUPEREGO zahrnuje oblast morálky člověka a jeho svědomí. Naše SUPEREGO se vytváří v průběhu socializace. Vliv na něj mají naši rodiče, učitelé, kamarádi, společnost, zákony. Podle toho se poté formuje náš charakter, který udává to, jací jsme a taky například to, jak cílevědomí jsme. Všechno souvisí se vším.
Dobře, už s tím filozofováním přestanu. Ale musíte uznat, že někdy je zajímavé přetransformovat si věci ze školy do běžného života. Možná jsem Freuda jenom špatně pochopila, kdo ví. Každopádně dnešní úvahu bych ráda uzavřela radou. Nedávejte si předsevzetí jenom na konci roku, pokud to vůbec děláte. Dělejte to úplně běžně. Nemusí se jednat o velké věci, stačí i maličkosti. Je taky dobré založit si nějaký deník a tyto věci si tam psát. Klidně si stanovujte i větší cíle, třeba nějaké do budoucna, které nedokážete splnit jen tak ze dne na den. Buď je na nich potřeba dlouhodobě pracovat, anebo jste na ně ještě prostě moc mladí. Každý by měl ale nad něčím snít, na to nezapomínejte.
Eliška Bártková
4