Je sice teprve listopad, když tuto úvahu píšu (přesněji pár dní před slavným Black Friday), stejně mám ale pocit, že pravý vánoční shon už nějakou dobu trvá. Musím se přiznat, že i já jsem se už trochu snažila přivolat si vánoční náladu a už jsem si stihla nastrojit pokoj ozdobami, které se krásně lesknou díky světýlkům. Ty mám ale v pokoji celoročně, protože věci tohoto typu prostě zbožňuju. Když je teď dřív tma, rozsvěcuji si ta světýlka už někdy okolo čtvrté hodiny odpoledne, a když kolem nich chodím, tak se jen tak kochám. Zhasínám je, až když jdu večer spát. Ano, jsem asi taky jeden z těch vánočních fanatiků, i když si z nás ráda dělám legraci.
Jak jsem tedy říkala, za pár dní je Black Friday, který bude zřejmě jako každý rok nejdelším dnem v roce, trvá totiž i několik týdnů. Lidé zase naběhnou do obchodů a bude se jim kouřit z peněženek. Někteří si dárky nakoupí v klidu z pohodlí domova. Hlavně ať máme těm našim milým co dát.
Myslím si, že největším dárkem Vánoc je to, že se zase po roce sejde celá rodina a společně si popovídá, co je nového, zavzpomíná na staré časy. Patří k tomu také výborné jídlo v podobě úžasně vonícího cukroví a různých dobrot.
V domácnosti by během Vánoc měl nastat čas klidu, lidé by si měli odpočinout a postupně se připravit na to, že se ještě párkrát probudí a najednou se číslo roku přehoupne o jedno výš. Někdy mi ale připadá, že v tomto období jsou lidé v ještě větším stresu. Musí všem stihnout rozeslat přání, ať už v dnešní době jenom přes mobil nebo tradičněji pošlou pohlednice. Ještě před dnem D musí vygruntovat celý dům, aby se to všude jenom lesklo. No a i když se to nezdá, nestíhat se v tomto období dá hodně věcí.
My jsme například minulý rok přišli pozdě na dětskou mši, na kterou nás s bráchou mamka donutila jít, a protože byl kostel plný až ke stropu, stáli jsme u stěny a místo sledování vánočního příběhu jsme spíš jenom poslouchali. Pak jsme si zapálili svíčku v lucerně a snažili jsme se ji donést až domů. Bylo náročné plamínek udržet při životě, ten den byl totiž silný vítr a pozor - asi vás překvapím - nebyl žádný sníh. Ale to je jen taková vsuvka, na to jsme všichni už zvyklí. Podařilo se nám dojít téměř k našemu domu, když asi pět metrů před vchodem nám plamínek zhasl. Překvapeně a zároveň smutně jsme na něj koukali a došlo nám, že už se nám ho získat zpět nepodaří. Naštěstí za námi šel jakýsi pán se synkem, kteří se také zúčastnili mše a shodou okolností měli společnou cestu. Jejich plamínek se v lucerničce stále mihotal. A tak nás tito lidé zachránili a náš plamínek zase obnovili. Popřáli jsme si hezké Vánoce a vydali jsme se domů. Tam jsme povečeřeli, rozdali si dárečky a zbytek večera jsme si už jenom užívali toho, že nemusíme nic řešit.
Tohle byly jedny z nejhezčích Vánoc, které jsem kdy prožila. Líbilo se mi totiž, že se nám stal takový malý vánoční zázrak, který nikdo nečekal. A jak na své oblíbené Vánoce vzpomínáte vy? Stalo se vám něco neobvyklého nebo něco, na co rádi vzpomínáte?
Eliška Bártková
4