Všichni víme, že v roce 2008 ve Studénce spadl most, ve kterém cestoval i osmnáctiletý mladý kluk Martin. Slunce svítí a hřeje, je krásný den. Říkáte si, co by se mohlo stát? Vaše fantazie vám nabídne několik málo pravděpodobných situací, nad kterými se pousmějete a řeknete si, to je hloupost a dál koukáte z okénka.
Tento osud však nečekal Martina. Ne že by to nebyl pěkný den, ale představte si, že tak jedete a najednou projíždíte pod mostem (já si ho osobně normálně všimnu, až se ve vlaku setmí, a nepochybuji, že to má tak většina lidí).
Most byl Martinův smutný osud. Spadl těsně předtím, než vlak projel. Výsledek? Statistika je neúprosná. Osm mrtvých - včetně Martina. Byl konec krásného dne.
Z hodiny na hodinu se stala tragédie. Byla to taková zpráva, že o události psali
i v BBC. Za následujících několik dní začalo vyšetřování, kdy si všichni mysleli, že se dočkají spravedlnosti. Zprvu se to tak možná jevilo, asi si někdo myslel, že to bude„ rychlý proces”.
Opak je pravdou. A tato pravda je velmi krutá. Viník se nenašel, není, neexistuje. Soud se hájí tím, že je moc obžalovaných, ale ani po jedenácti letech nebyl viník určen, nalezen, objeven, dopaden, potrestán. Martinova rodina dodnes netuší, kdo může za smrt jejich syna, bratra, švagra, kamaráda.
Tereza Čaňová
24