Vždycky jsem byla ráda členkou různých
klubů, partiček a skupin lidí. Proto je mi
ctí patřit právě do redakce Gymplátku. Jmenuji
se Markéta Katrin Špoková a do našeho ústavu dojíždím už třetím rokem z Fulneku. Chtěla bych podotknout, že jsem tak maximálně 10. student v historii našeho gymnázia, který je z Fulneku, takže si umíte představit, jaký je v mém městě o gymnázia zájem. Než jsem tady nastoupila, neznala jsem vůbec nikoho kromě pár lidí od vidění.
Když jsem někde nová nebo dostaneme nového učitele, okamžitě je mi položena otázka, jestli mi mají říkat Markéto, nebo Katrin. Už je to taková klasika a já jsem si
na to zvykla. Potom následují otázky o tom, proč mám takové jméno, kde jsem k němu přišla, nebo si dokonce někdo myslí, že jsem si ho dala sama, abych byla zajímavá. Nerada na tyto otázky odpovídám, protože si připadám, že se vychloubám. Rozhodla jsem se ale, že ve svém článku všechno prozradím. Druhé jméno mám proto, že jsem se narodila v Americe. Konkrétně v USA ve státě Georgia. Moje mamka mi dala druhé jméno, protože se to zkrátka v Americe dává automaticky. A proč zrovna Katrin? Další na seznamu jmen pro miminko byla Kateřina. No a v angličtině je Kateřina Katherine nebo taky Katrin. A mamka sáhla po tom kratším. Abych ukončila elaborát o svém jménu, říkejte mi, jak je vám libo. Většinou mi ale lidi říkají Markéto. Jediný, kdo mě oslovuje Katrin, je pan Dostál, kterému tímto upřímně děkuju za to, že je mé druhé jméno alespoň k něčemu využito.
A kdo vlastně jsem? Jsem obyčejná osmnáctiletá holka, která se občas chová trochu víc dětinsky a je nesmírně ukecaná. Tady na gympl jsem šla, protože jsem neměla jasno, co bych chtěla dělat dál. Vždycky mě ale více přitahovalo umění více, než například vědy. Už od základky jsem měla v hlavě, že je mým snem studovat na umělecké škole. Konkrétně obor fotografie. Na gymnáziu jsem se jen v této představě utvrdila. Na druhou stranu jsem ráda za všeobecný rozhled a hlavně za přátele, které mi škola dala. Takže své volby nelituju.
Můj první koníček je tedy jasný. Fotografie. Jsem hodně specifikovaná na portréty, ale také mě docela baví fotit makro. Dále chodím 13 let do ZUŠ ve Fulneku na balet. Letos jsem již absolventkou druhého stupně. Doma také hraju na ukulele a chodím do sboru. Asi před pěti lety jsem také chodila do karate. Sice asi jen dva roky, ale přece. Vždycky, když někomu tento fakt řeknu, tak se na mě buď dívá, jako by o tomto sportu nikdy neslyšel, nebo se mi začne smát. Sama se divím tomu, že jsem právě já dělala takový sport, ale pamatuji si, že mě to bavilo. Když někomu o mé zkušenosti s karate vyprávím, nikdy nezapomenu zmínit, že jsem jednou vyhrála i druhé místo. Ze dvou soutěžících. Ano, v mé kategorii jsme opravdu byly jen dvě. A ta druhá byla ještě k tomu moje kamarádka, která chodila do stejného oddílu.
K mým dalším zájmům patří samozřejmě grafika, kterou tady v Gymplátku dělám druhým rokem. Tvoření pro Gymplátek mě moc inspiruje. Ráda se podívám na práci ostatních grafiků, autorů článků nebo si pročítám webové stránky, kde hledám inspiraci pro grafiku.
Na závěr svého prvního a asi posledního článku bych vám jako věčně prokrastinující člověk chtěla sdělit, že jsem tento článek napsala místo učení na test z angličtiny. Co bych pro Gymplátek neudělala.