17. listopadu 1989 se nejen pražští studenti rozhodli připomenout si oběti nacistických represí a jejich boj proti nim. V Praze se studenti začali scházet po třetí hodině odpoledne na Albertově. V 15:40 bylo již na místě přes 500 lidí a počet se stále zvyšoval s nově příchozími. V 16:00 studenti společně zazpívali studentskou hymnu Gaudeamus igitur. V tuto chvíli se na místě nacházelo až 15 000 lidí. Ke shromážděným promluvil, mimo jiné, Josef Šárka, který se o 50 let dříve účastnil pohřbu Jana Opletala.
V 16:40 oficiální část shromáždění končí a pořadatelé vyzývají účastníky k přesunu na Vyšehrad, k hrobu Karla Hynka Máchy. Po cestě studenti nesou státní vlajky a svíčky a provolávají hesla jako: “Chceme svobodné volby!”, “Ať žije Havel!” nebo “Jakeše do koše!”.( Miloš Jakeš - v té době generální tajemník ÚV KSČ). Po šesté hodině oficiálně skončila celá demonstrace
Následně se dav spontánně vydal do centra města. Sbor národní bezpečnosti dostal rozkaz zabránit průvodu v cestě na Pražský hrad a na Václavské náměstí. Když se průvod dostal na Národní třídu, SNB studenty zastavila. Následně byly uzavřeny i některé okolní ulice a most přes Vltavu. Na 10 000 demonstrantů se tak ocitlo mezi dvěma policejními kordony. Provolávali různá hesla, jako třeba známé “Máme holé ruce!”.
Poté policie všem znemožnila opustit obklíčený prostor a dva kordony se pomalu začaly přibližovat. Demonstranti však byli nadále vyzýváni, aby se rozešli, jediné místo, kudy mohli odejít, bylo skrz kordon, kde ale byli po cestě zbiti obušky příslušníků pohotovostního oddílu. Tímto způsobem byla demonstrace do 21:20 rozehnána. Někteří ze zúčastněných byli zatčeni. Během zásahu bylo zraněno 568 lidí.
Zpráva o násilném zásahu proti poklidné studentské demonstraci se rychle roznesla po celé zemi a způsobila vlnu nesouhlasu. Již 18. listopadu se v divadlech a na vysokých školách začaly organizovat stávkové výbory. Cílem plánované stávky bylo, vyšetření večerního zásahu, zveřejnění informací o něm a případné potrestání odpovědných osob. Policejní akce na Národní třídě byla kritizována i některými členy KSČ.
K již tak napjaté situaci přispěla i falešná zpráva, že jeden ze studentů při zákroku zahynul. V následujících dnech se na národní třídě scházeli lidé a zapalovali zde svíčky, aby uctili památku údajně mrtvého, ale i ostatních zraněných.
19. listopadu večer se na popud Václava Havla sešli různí představitelé opozice, aby dohodli, jak na celou situaci reagovat a založili při této příležitosti Občanské fórum. OF vyjádřilo podporu generální stávky a požadovalo odstoupení některých politiků a propuštění politických vězňů.
Od 20. listopadu se každý den konaly velké demonstrace v mnoha městech republiky, největší však v Praze na Václavském náměstí. Při demonstraci z 21. listopadu, kde poprvé veřejně vystoupil Václav Havel, se na Václavském náměstí shromáždilo až 200 000 lidí. V následujících dnech se konaly různá shromáždění, na kterých vystupovaly nejvýznamnější osoby tehdejšího Československa, jako například zpěvák Karel Kryl, herec Rudolf Hrušínský nebo významná osobnost Pražského jara (reformy 1968) Alexander Dubček či, v té době zakázaná zpěvačka, Marta Kubišová, jejíž píseň Modlitba pro Martu se stala jakousi hymnou Sametové revoluce.
4. prosince pak vláda otevřela hranice a umožnila tak občanům vycestovat bez výjezdních doložek a celního prohlášení. Ještě do konce roku byla sestavena nová vláda, ve které už jen méně než polovina ministrů příslušela ke KSČ.
29. prosince byl na Pražském hradě Václav Havel zvolen prezidentem Československa.
Marek Vavrečka