Ačkoli je malinká,
je to naše maminka,
„Cermat nula bodů!“ křičí,
pak pro písemky rychle fičí,
což nás potom zdárně zničí.
Doufáme, že nás má ráda,
i když na to nevypadá,
zvláště když moc kecáme,
origami skládáme,
a blbosti děláme.
Občas jsou i dobré chvíle,
zvláště když nás zmáhá píle,
to je Radka při své síle,
že uběhla by i čtvrt míle,
a tváří se roztomile.
Však teď zpátky k matice,
ta jí baví nejvíce,
zvláště vzorce, čísla, rovnice.
„Diskriminant to je základ“,
k tomu říká říká: „Jdeme makat!“,
nám se však chce z toho plakat.
Na chemii odborník,
v matice je závodník,
dějepis ji však moc nejde,
prý se bez něj dost obejde,
třeba ji to časem přejde.
Na tabuli příklad píše,
dlouhý je jak římská říše,
my sedíme vzadu tiše,
a bolí nás přitom v břiše,
prý je to jen lehká rovnice,
tu však nedá ani svatá trojice.
„Pište do sešitu“ káže,
však vzápětí tabuli smaže,
na postup se potom ptáme,
v tomhle to s ní těžké máme.
Ve cviku se potom diví,
že každý na ní dlouze civí,
prostě nám opáčka nejdou,
bo znalosti časem přejdou.
Co však ale nelze splést,
že tomu je roků šest,
co započali jsme první hodinu,
a vzápětí utvořili velkou rodinu.
Celý ten čas zde spolu trávíme,
však teď na maturitu už myslíme,
vzpomínek sic máme mnoho,
ale až to skončí .. tak co z toho?
Však teď máme ještě čas,
užít si poslední špás,
a to s naší krásnou Radmilkou,
s níž radost máme velikou.
S láskou vaše 6.G