HÁDEJ
Nevím, jak vy, ale já nemůžu uvěřit, že září už je za námi. Čas se řítí neúprosně, nekontrolovatelně a nebere ohledy na nás smrtelníky... Už tu máme říjen, čas dýňových latte a ranních mrazíků. Otravný vítr se krade za límce svetrů, ústřední topení jen uboze skučí a chodby našeho gymnázia se opět rozeznívají kakofonií kašle a posmrkávání. Oběti rýmičky poznáte jednoduše- šála kolem krku, termoska s čajem, nos hrající padesáti odstíny rudé a prázdné, vyhaslé oči. Tak se na chvíli zastavte, zhluboka se nadechněte, zachumlejte se pod deku a zabijte dlouhou chvíli prolistováním našeho časopisu. I v říjnu vám přinášíme pestrý výběr článků, mimo jiné také okénko do světa jednoho z učitelů. Schválně, poznáte, koho jsme pro vás vyzpovídali tentokrát?
Jak dlouho působíte u nás na gymnáziu?
Jsem zde prvním rokem.
Proč právě naše škola? Čím vás přitahuje?
Gympl v NJ je ta nejlepší volba, co v Jičíně může být. Jsem z NJ a mám malého kluka, proto nechci dojíždět. Čím mě přitahuje? Noo, sama jsem gympl navštěvovala a je to takový návrat na "místo činu". :)
Co Vás přimělo stát se učitelkou?
V podstatě náhoda. Ze začátku jsem si svou volbou nebyla vůbec jistá. Všichni známí i rodina mě odrazovali, ale nerada něco vzdávám- řekla jsem si, že než něco úplně zavrhnu, musím to poznat... A chytlo mě to.
Měla jste v dětství nějaké jiné vysněné povolání?
V dětství jsem chtěla být lékařkou, ale odradila mě fyzika, v té jsem vždy plavala.
Co máte na své práci nejraději a co Vás naopak nebaví?
Nejraději mám srandu se studenty, když vymyslí nějakou "lumpárničku". Nebo když se mi podaří studenty rozmluvit o nějakém tématu, ideálně se pustí do diskuze mezi sebou a věcně argumentují. Nebaví mě byrokracie a samozřejmě opravy písemek. :)