Na začátku školního roku se žáci 4. ročníků, konkrétně seminaristi, vydali do ocelového srdce republiky - města Ostravy do laboratoří VŠB-TUO. Zatímco žáci naší školy zasedli do lavic, my hledali místa v kupé vlaku. Na Svinovských mostech jsme se nacpali do tramvajky a kreditkou koupili jízdenky. Někteří vychytralí matematici si v hlavě vypočítali, ve který moment mají kartu přiložit, aby neplatili dražší jízdenku. Toto je prosím matematika a počítání v praxi. Holt, jsme chudí studenti.
Než jsme se dostali přímo do laboratoří, museli jsme projít sítí spletitých chodeb VŠB. Škola byla prázdná, jelikož ještě nezačal zimní semestr. Jen dělníci, údržbáři, pár pracovníků a my. Byli jsme rozděleni do čtyř pracovních skupin. Každá měla za úkol něco jiného. Měli jsme jedinečnou možnost pracovat s přístroji, které v naší škole nenajdete. Poté, co jsme splnili dané úkoly, byli jsme zaujati termokamerou.
Věděli jste, že pomocí této šikovné mašinky můžete vidět duchy? Namíříte na okno a na displeji se objeví postava, přitom za oknem nikdo není. Prostě záhada.
Možná si říkáte, proč článek o nějakém měření. Jen jsem vám tímto krátkým článkem chtěla sdělit, že fyzika není jenom sezení v lavici, ťukání do kalkulačky a vypočtení něčeho, čemu nerozumíte. Můžou to být právě výlety do Ostravy a ještě dál. Také práce s termokamerou, a to byste se divili, co všechno s ní jde dělat, a samozřejmě plno dalších.
Nebojte se fyziky.
32
Markéta Petrášová