Když nám přišel e-mail od pana učitele Jansy s otázkou, zda se chceme podívat do Istanbulu, nijak mě to nenadchlo. Istanbul? Muslimská země, zahalené ženy a žádný alkohol? To není nic pro mě. Nakonec jsem to však přehodnotila a dospěla jsem k názoru, že by to vlastně mohl být zajímavý zážitek. A když ne, tak budu mít aspoň nějakou tu fotku na Instagram.
V pátek 27. 9. jsme tedy nastoupili do letadla, což samo o sobě je pro mě trauma. Po příletu se ovšem tento nepříjemný pocit ještě zdvojnásobil. Při návštěvě toalety na letišti na mě čekala jen díra v zemi. No tak dobrý, vyzvedli jsme si zavazadla a následovalo ubytování se. Tedy ať nepředbíhám, ještě cesta minibusem. Své pocity ani popisovat nemusím, stačí když řeknu, že naše vozidlo skončilo s odřenými dveřmi, po cestě srazilo skoro 10 lidí, 3 psy a 9 koček a taky, že jediný výhled, který se nám z okna naskytl, byly zastaralé budovy s vymlácenými okny. Jako zázrakem jsme se po hodině dostali k našemu ubytování. Na první pohled sice rozpadlá budova, ale vevnitř opravdu nádhera s kouzelným výhledem na celé město. Od tohoto momentu se vše začalo obracet k lepšímu. Večerní náměstí Istanbulu ( Taksim Meydanı) nám prostě vzalo dech. Sobotní program byl nabitý. Galatská věž, Galatský most, Hagia Sofia, palác Topkapi, Modrá mešita..no prostě krása střídala nádheru. Na oběd jsme vyjeli lodi do asijské části Istanbulu, a tak se většina z nás na tomto kontinentu ocitla poprvé. V neděli jsme navštívili palác Dolmabahce, kde je mimochodem zavěšen obrovský lustr vyrobený v České Republice, Sulejmanovu mešitu, mrakodrap Sapphire a Valens Aqueduct. Pondělí bylo ve znamení nákupů, a tak jsme provětrali peněženky na Grand Bazaaru a Spice bazaaru. Stačí hodit očkem a nadšení obchodníci jdou hned s cenou dolů. Díky tomu jsme si tedy v úterý ráno cestou na letiště vezli v kufru pár suvenýrů a hlavně hromadu zážitků.
Každému, kdo se bojí navštívit Istanbul z hlediska náboženství, doporučuju hodit obavy za hlavu. Chce to sice trochu ostražitosti (jako všude jinde), ale za ty krásy Istanbulu, architekturu, jídla i vodní dýmky to určitě stojí.
Nikol Schmidtová