Můj JÍZDNÍ ŘÁD
Ano, jako velký milovník železnice jsem se „trošku“ nechal inspirovat a pro své dojíždění jsem si vytvořil svůj vlastní „jízdní řád“ závislý jen na času výjezdu, od kterého se poté odvíjí. Tento 20minutový časový plán sestává z osmi checkpointů rozmístěných po trase v rozmezí 1 až 5 minut. Během cesty odhadem měním rychlost tak, abych každého checkpointu dosáhl na sekundu přesně za jakýchkoliv podmínek. Díky tomu vím hned při výjezdu, v kolik hodin dorazím do školy. Poslední dobou však natolik nestíhám vyjíždět včas, že jsem nucen překonávat své hranice a zkracovat už tak celkem napjatou jízdní dobu. Nově se ke gymplu, což mám přesně 9 km, jsem schopen dostat za 18 minut a pokud fouká vítr „v zádech“ tak i za méně. Bohužel s tím ráno už podvědomě počítám, proto stále riskuju s časem a zdá se, že se můj „jízdní řád“ bude muset přepisovat.
Příjezd DO ŠKOLY
Když fungovala kolárna, byla to pohoda! Stačilo přijet, zamknout kolo, převléci se a vypadnout do školy. Teď je zase mimo provoz a já běhám kolo zamykat na vrátnici a poté pobíhám po škole a hledám, kde bych se převlékl. Nejlepší je to v tělocvičně, ale ta je málokdy volná. Většinou se musím jít převlékat přes celou školu do nějaké prázdné třídy. Celkově to ovšem zabírá tolik času, že si zatím spíše užívám první hodiny v cyklistickém oblečení a zvláště po dešti je to opravdu chuťovka...
A co na to UČITELÉ?
Samozřejmě, že učitelé nejsou úplně nadšení kvůli mým pozdním příchodům do hodiny. Nějaká ta minutka by byla sice omluvitelná, ale moje užvaněnost v hodinách na jejich toleranci příliš nepřidává. Největší díky za trpělivost rozhodně patří paní Síkorové, která si mě hlavně minulý rok užila až až. Celkově se však dá říci, že si všichni učitelé už na mé dojíždění zvykli, tedy až na ty nové. Tímto srdečně zdravím pana Cholevu, který si mě samotného spletl dokonce s celým cykloturisťákem, který čekal někde jinde. Někteří učitelé už si mě bez kola ani nedokáží představit. Typický příklad je pan Bajer, který mi často s velkým zápalem líčí výhled počasí na další dny lépe, než kdejaká rosnička z televize. Nezapomeňme ještě na paní Šilarovou. Jednou jsem se mihnul kolem jejího autíčka a v další hodině literatury jsem si pak vyslechl nádherný dekadentní příběh o tom, že se jednou srazíme a mi při tom uletí hlava. :-)
Nějaká moudra na ZÁVĚR?
Jestli se rozhodnete také dojíždět na kole, dbejte několika mých rad. Zejména si dávejte ve městě pozor na autoškoly, mohli byste někomu známému dělat potíže při jízdách. A pokud někoho nemáte rádi a potkáte jej ve vozidle autoškoly, pak naopak neváhejte a jezděte dotyčnému do cesty. Dále si dávejte na cyklostezce pozor na šneky, je celkem nepříjemné, když to „křupe“. Ale ne že vás napadne u každého zastavit a přenášet jej na trávu tak, jako to napadlo kdysi mě! S takovou byste do školy nedojeli ani na druhou hodinu. No a nejlepší pravidlo na konec, vždy si vozte s sebou sadu na opravu defektů. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem při jedné cestě do školy píchl dvakrát za sebou. V takovém případě je třeba značné psychické odolnosti a dokud to člověk nezažije, tak neví, co to je trpělivost. A ještě moje menší doporučení, jezděte zpět domů nějakou jinou trasou, ať vás to jednou neomrzí.
Tomáš Krutílek
19