Tento měsíc vyšel černý petr na mě, a tak mi teď v hlavě hostuje tenký hlásek řikajíc "zkus být alespoň trochu zajímavá". Nejraději bych odpověděla filmovou hláškou, citátem nebo jen velmi podivným hrdelním zvukem, což jsou běžné činnosti zasazené do mého každodenního pořádku.
Mohla bych začít trochu systematicky. Jmenuji se Markéta Pilná a abych předešla zbytečným spekulacím - ne, opravdu nebudete originální, když se mě zeptáte, zda jsem opravdu pilná - určitě nejsem jediná, komu neustále předhazují význam jeho jména (tímto zdravím pana Kramoliše) - soucítím s vámi, lidi.
Navštěvuji tento ústav pátým rokem a zatím (s menší asistencí kofeinu, čokolády, spánkové deprivace a notnou dávkou sarkasmu) úspěšně přežívám. Opravdu ale nelituji své volby, snad už jen proto, že jsem se díky gymplu dostala do úžasného (a také tisícidecibelového) prostředí naší třídy a díky těmto lidem se zjevil i ten titěrný kousek schopnosti socializace, který v hloubi mé osobnosti přebývá.
Mám v povaze kývnout na veškeré aktivity či možnost na něčem se podílet, tudíž vznikají i neustálé stížnosti na nedostatek času, ten je ale spíš zapříčiněn mou neschopností zorganizovat si život.
Osobně se nepokládám za negativního člověka, ačkoli to tak ve všech ohledech může působit. Jsem negativní realista a pesimista vůči vlastní osobě, věřím však ve schopnosti druhých a doufám, že jim dodávám tolik odvahy a povzbuzení, kolik se domnívám.
Když se zrovna mentálně nehroutím nad smyslem života či stvořením vesmíru, ráda čtu veškerou literaturu, co mi přijde pod ruce, až nezdravě často sleduji seriály, zpívám (šokující na tom je, že zatím nikdo neohluchnul), hraji na klavír, příčnou flétnu a ukulele, amatérsky fotím, občas si jedu zalozit na skály, pracuji v kavárně (kde se taky částečně vybudovala má závislost na kofeinu) a samozřejmě píšu, sem tam i nějaký ten smysluplný text. Bez hudby se necítím úplná - i kdybych měla přijít pozdě do školy, musím obětovat ty dvě minuty pro nalezení té správné písně na cestu. S tóny se probouzím, jím, pracuji i usínám. Ze všech závislotí je právě hudba tou největší.
Nemám žádné životní motto či předsevzetí, ale věřím v myšlenku, že nemá cenu ohlížet se za minulostí. Dělejme právě to, co v daný okamžik chceme udělat a nevzpírejme se tomu. Bude to znít jako klišé, ale raději budu litovat toho, že jsme něco udělala než toho, co jsem neudělala.
30