Kdykoli se procházím tou "krutou” zimou, která naši zemi přepadla dva týdny zpátky, vzpomenu si
na tuto knihu. Jejím námětem ale není Ladovská zima či koulovačky, nýbrž příběh ženy, která přežila gulag, tudíž skutečnou zimu, o které by se nám snít opravdu nechtělo.
Československo, 1945. Tváře chodící po ulici s úsměvem, jehož podobu během několikaletého utrpení mnozí zapomněli, vojáci osvobozenecké armády přijímací vděk lidu, praporky a vrtkavý pocit svobody.
Tak to vypadalo v ulicích Brna i v době, kdy paní Šímová a její dvě nezletilé dcerky vyčká-
valy, stejně jako ostatní zajatci choulící se
na dvorku neznámé budovy, na verdikt,který jim obrátí život lícem dolů.
Několikatýdenní transporty, strach, tyran- ství, znásilňování. Je nepředstavitelné, čím vším si musela tehdy teprve čtrnáctiletá Věra projít.
A za co? Jen z toho důvodu, že byla dcerou údajné zrádkyně sovětské říše - její matka poznala za první velké války Čechoslováka
a v době Říjnové revoluce spolu odjeli
do mužovy rodné vlasti, kde si vybudovali nový život. Smrt si ale vzala bývalého vojáka předčasně, a tak zanechal rodilou Rusku
a jejich dvě děti napospas nevlídné době
i společnosti. Při práci v nápravném táboře, jak gulagu říkali, si však Věra nejednou
v dobrém vzpomněla na chvíle, kdy doma třeli bídu s nouzí, proto místo pravidelných návštěv školních lavic častěji pracovala,
a přece se ve výsledku neměli nejhůř - alespoň v porovnání s následujícími událostmi.
Z obou dívek se během těchto náročných let staly ženy a místo vzdělávání, poznávání prvních lásek či chození do biografu pozná- valy jen beznaděj, každovečerní modlitby za to, aby se dožily následujícího dne a ostrý bič schovaný v holínce strážného. Zda to bylo neztracenou vírou, zázrakem či šteštím, to se nikdy nedozvíme, hlavní ale je, že má tento příběh, jako jeden z mála, dobrý konec.
Na knihách z válečného období či s po- dobnou tématikou si všímám jedné věci,
a tou je nenucený popis událostí. Při čtení pak nevíte, zda je vám více špatně ze zacházení a krutosti tehdejšího režimu, nebo z toho, že se bezohlednost stala v jistých obdobích samozřejmostí a kruté zacházení rutinou. Tento fakt mě stále zaskakuje, ačkoli je zrovna téma velkých světových válek dodnes nemálo oblíbené.
Markéta Pilná
32