Do dáli míří dva kusy železa,
nad nimi klenou se nejasná nebesa,
všude jen pražce, spáry a matice,
to je železnice, již miluji nejvíce.
Kola se roztáčí, píšťala piští,
brzy to v rychlosti kolem mne sviští,
najednou rušno zachvátí stanici,
užasli lidé, ba dokonce skeptici.
Nestíhá lístky prodávat pokladní,
přestože staví zde jen vlaky nákladní,
radostí křičím: “Toť páry je století!”
Načež hned slova má kronikář zpečetí.
Uběhly týdny, možná i měsíce,
staví se koleje, bourají silnice,
kritici na protest píší jen petice,
to je železnice, dobrá investice.
Expresem po ní rád táhnu krajinou,
poslouchám dunění, starosti pominou,
brzy však ticho je, pak slyším rázem:
„Konečná, vysedat!“ a padám na zem.
Otvírám dveře, vcházím domů,
co to slyším za pohromu?
Alarm houká o sto šest,
ta každodenní krutá lest.
Když na PIN kód vzpomenu si,
v kuchyni zas pípá cosi.
Ať se snažím sebevíc,
rvu zásuvku z plných plic,
mikrovlnka dál a dál
s frekvencí si pohrává.
Venku přec jen zima je,
teplý čaj hned zahřeje,
do konvice tak vodu dám,
sporák k tomu zapínám.
Nebýt té mé „šikovnosti“
den by nabyl poklidnosti.
Svůj rukáv však položím
na plotnu a hle - hořím!
Dřez je vedle, mám to štěstí,
voda ale nechce técti!
Dříve jsem ji vypojila,
bych povodni zabránila.
Záchrana se rychle blíží,
ruce se mi mrazem klíží,
nyní už vím přesně, nač
mám ten krásný ledovač.
Ó, jak bychom se nudili
nebýt technologií!
Dne 21. 12. 2018 proběhlo ve třídě 5. G vyhlášení soutěže s názvem „St. Kostka 5. G“, cílem bylo napodobit básnickou tvorbu autora Stanislava Kostky Neumanna z období civilismu. Koordinátorem soutěže byla Liběna Šilarová a o vítězích rozhodlo hlasování třídy. Diplom za nejlepší básně si odnesli Tomáš Krutílek a Markéta Pilná.