Brno si opravdu získalo mé srdce. Je to nádherně moderní a zároveň historické město a všechna důležitá místa jsou v docházkové vzdálenosti. Pro studenta je tu všechno, na co si jen vzpomene. Spousta různých koncertů, slam poetry, klasické party, pivní burzy, ale i divadla, balet a muzikály a něco z toho dokonce se slevou na ISIC. Ale hlavně jsou tu moc fajn lidi, studenti si aspoň v mém oboru vzájemně hodně pomáhají a drží skvělou partu.
Jak vypadaly přijímačky?
Přijímačky na mou fakultu byly spíše výjimkou mezi psychologickými katedrami. Psala jsem TSP (to jsou prakticky VSP dělané Masaryčkou) a ZSV od scií. Jinde se píšou většinou VSP, pak biologie, ZSV a pak jsou ještě ústní, které na mé fakultě díky bohu nebyly, protože člověk nikdy neví, co ten daný zkoušející zrovna může považovat za důležité.
Musela si se nějak zvláště připravovat?
Připravovat jsem se musela, a to hodně. Na psychologii byl požadován jeden z nejvyšších percentilů, takže jsem makala, jak se dalo, abych si nacvičila typově úlohy, které v TSP můžou být, a od SCIÍ jsem si koupila přímo knihu, ve které bylo vše, co po nás budou chtít. A vyplatilo se to.
Nelákalo tě studium v zahraničí? Popřípadě, máš nějakou možnost vyjet během studia?
Já jsem si toho procestovala už hodně a studium v zahraničí mě až tak neláká, mám tu naši českou kotlinu docela ráda. Vycestovat se ale samozřejmě chystám, jednak protože v magisterském studiu už je to povinné a jednak proto, že to s sebou přináší neuvěřitelné množství nedocenitelných zkušeností. Ráda bych do UK nebo skandinávských zemí, kde je psychologie na nejvyšší úrovni.
Jak vypadá takový běžný den ve škole? Je to velký rozdíl oproti gymplu?
To se hodně liší. Většinu dní začínáme bohužel v osm, ale jednou za dva týdny mám den, kdy mám až na čtyři odpoledne a v pátek se většinou neučí, ale já mám ještě dobrovolnickou studentskou praxi v psychiatrické nemocnici, takže mám program i v pátek. Vyučovací hodina má 100min, což je občas už opravdu moc. Když máte takovéto hodiny hned po sobě tři, to už se jen stěží drží pozornost, ale zase studujete to, co vás zajímá, takže se to lépe zvládá.
Jaké bude tvé poslání, až dostuduješ?
Máš v plánu ještě pokračovat dále?
Mé poslání? Asi trochu klišé, ale přála bych si, aby to bylo pomáhat lidem najít si sami sebe, společně hledat cesty k řešení jejich problémů a taková úplně největší pecka by byla, kdybych je dokázala nasměrovat tak, aby si uvědomili, jak je život krásný, ale to už je opravdu z říše snů. Po dostudování se určitě chystám dělat buď psychoterapeutický výcvik, nebo atestace na klinického psychologa, to jsem si ale ještě úplně nevyjasnila, na to mám ještě čas.
Děkuji moc za rozhovor, mám poslední otázku: máš nějaký vzkaz pro studenty?
Jasně, nevím, jestli to bude zveřejnitelné, ale u nás doma se říká: ,,Hlavně se z toho neposrat!” Život z jedné strany dává a z druhé bere a nikdy nevíte, jestli když bere, nedá na oplátku něco lepšího. Takže tak. A jděte si za svými sny, stojí to za to!
Tereza Jelínková