Gymplátek 22. Číslo | Page 22

Část 2, Trénink

Jak trénink juda vypadá? Nejdříve vstoupíte (bez prstýnků, náramků, brýlí

a náušnic) se svými kolegy do doja (tělocvičny, kde judisté cvičí) na tatami (žíněnku), kde musíte provést ritsu rei (malý pozdrav), to jest uklonění se vestoje. Jakmile si poklekáte vedle sebe (od nejvyššího pásku k nejnižšímu, holky první), trenér si klekne naproti vám (čeká, až se všichni srovnají a přestanou dělat rozruch :D), pak natáhne ruku do strany a ten, kdo sedí první, to zopakuje, zavelí: „Rei!“ a všichni udělají zarei (velký pozdrav), tedy úklonu vkleče. Teď bych řekla, že jste všichni pěkně zmatení a říkáte si: Osobo, nespletla jste si to náhodou? Neměl by být velký pozdrav vestoje a malý vkleče? A k čemu to klanění vlastně vůbec je? Víte, abyste byli správnými judisty, musíte chovat úctu jeden ke druhému, a to se právě vyjadřuje tím, že se ukloníte. Velký pozdrav je spíše slavnostní (vyjadřuje se jím větší respekt) a vykonává se například na začátku a na konci tréninku. Malý pozdrav se provádí všude jinde (při vstupu do doja, před a po zápase apod.).

Jestliže jste vstoupili do judárny poprvé v životě, nečekejte, že se hned budete učit chvaty. Ze všeho nejdříve je potřeba se rozběhat a rozcvičit a ani tehdy se žádných pěkných hodů nedočkáte. Jakožto začátečník musíte umět počítat japonsky, hezky plácat a bezbolestně padat. „Ale osobo –“ Já vím, já vím, plácání zní hloupě a bezbolestné padání zase moc zkresleně, bohužel obojí je zapotřebí

a souvisí spolu. Pády jsou tři – mae ukemi (pád vpřed), ushiro ukemi (pád vzad)

a yoko ukemi (pád na levý nebo pravý bok). Aby vás náraz na tatami nebolel, potřebujete do ní ve správném úhlu plácnout, když dopadáte, a žíněnka vydá tupý, hlasitý zvuk. Pokud se vám to ale nepovede, počítejte s tím, že se budete cítit, jako byste měli otřes mozku.

Tak fajn, rozcvičení jste, možná už umíte nějaké ty pády, teď přichází gymnastická část – hvězdy, kotouly, rondaty a mnoho dalšího. Taky nesmíme zapomenout na kliky, dřepy, sklapovačky, sedy lehy,... To zní skvěle, ne? Můžete namítat: „Vždyť jste přece říkala, slečno chytrá, že v judu není zapotřebí žádného úsilí, k čemu mi tyhle věci jsou, když nepotřebuju svaly?“ Pravdou je, že i nějaká ta síla navíc se vždycky hodí. Porazit soupeře je těžší, než se může zdát. Než si uvědomíte, že se máte prát, jste na zemi, a to pro zápasy není dobré.

Marie Šustková