Podzim
Eliška Bártková
Podzim pro mě znamená hlavně chození na procházky do lesa. Vždy si představuji, jak moc práce muselo dát matce malíčce vytvořit něco takového. Působí to, jako by se příroda předváděla s tím, co dokáže vyčarovat. Silné stromy polité barvami, které stékají až na zem, kde vytváří barevné závěje. Slunce, jež svými paprsky vše rozjasní, a na nic negativního v té chvíli ani nejde myslet. Vše je prostě krásné a klidné.
Děti s rodiči bychom na podzim našli hlavně venku. Vydávají se na lov kaštanů do místního parku. Klacky shazují zelené ježky, ze kterých se pak vyloupne podzimní poklad.
Na Halloween dlabeme doma dýně. Nožem jim kreslíme úsměvy a dýně je pak věnují pozorným kolemjdoucím.
Slunce nás už pomalu opouští a přichází chladné dny, které nejraději trávím v klidu doma zachumlaná v posteli, nejlépe s knížkou a teplým čajem.
Rána bývají na podzim pěkně líné a tiché. Nikomu se nechce opustit svůj vyhřátý pelíšek. Sem tam se najde někdo, kdo si zajde na ranní procházku. Může vidět, jak se bílá peřina snáší nad lesem a vše zahaluje do bílého povlaku a vytváří tím dojem nerozluštitelného tajemna.
Nad polem se vznáší barevní draci, kteří svádí soukromý boj s větrem, až se nakonec zklidní a nechávají se pouze v klidu nést. Stromy kolem se sklání před větrem jako by to byl jejich pán.