Abych pravdu řekla, nikdy bych do sebe neřekla, že budu zmíněná ve školním časopise,
a ještě k tomu tady v Gymplátku.
Ta, co se skrývá za tvorbou grafického zpracování stránek nebo tvorbou samotných plakátů, jako byl ten na tu snídani nebo jak se to jmenovalo... no jo, Snídej pro děti přece! ... Nebo teď na tu potravinovou sbírku.
Na úvod bych chtěla podotknout, že jsem se do redakce dostala čirou náhodou na doporučení pana učitele výtvarné výchovy Oldřicha Hyvnara. Každý rok ho vídávám, jak s úsměvem zdolává schody vedoucí do posledního patra k jeho kabinetu, či k třídě. S vědomím, že tento rok jsem tu naposled.
Vyzkoušela jsem tedy metodu "pokus omyl".
No a ptáte se, jak to dopadlo? V tu dobu, co mne redakce Gymplátku oslovila, jsem mířila směrem ke grafickému designu a jeho poznání, neznala jsem však žádné základy, měla jsem jen chuť a možnost jít do něčeho nového. Brala jsem to jako zkušenost, která by mi pomohla a posunula mne dále. Zkušenost obohatit své nápady, projevit svoji kreativitu, svoji tvůrčí osobnost a hlavně zažít něco nového.
Za ty necelé čtyři roky, co studuji gymnázium, mohu rozhodně říci, že jsem se od dob začátků výrazně ve své tvorbě posunula k lepšímu, mnoha věcem se sama naučila a hlavně mohu říci, že jsem se správně rozhodla. Nejen, že jsem poznala spoustu nových přátel, ale upřímně poznala i více sama sebe. Nechci příliš mrhat váš čas čtením řádků o mně, nýbrž vám jen připomenout, že někdy není špatné se rozhodnout pro něco, co vám přijde znenadání pod ruku. Nebát se toho, v dalším kroku totiž tuto možnost mít už nemusíte.
Tímto bych chtěla završit tento kratičký písemný proslov a srdečně poděkovat
za přínos užitečných zkušeností, jenž mi přinesl právě tento školní časopis a hlavně jeho redakce. Na závěr popřát jim i vám všem studentům, kteří jste dočetli do konce, hodně zdaru a chuti do nových příležitostí, jež se vám naskytnou.
25