Část 1, Základní informace
Už druhým rokem se věnuji judu, a protože ničemu jinému skoro nerozumím a jiný sport neuznávám, tak jsem se odhodlala o něm napsat.
Judo je bojové umění, jehož zakladatelem byl japonský profesor Jigoro Kano (*1860-†1938). Ve škole si ho silnější spolužáci dobírali, a proto chtěl vytvořit efektivní způsob boje, ke kterému není třeba mnoho úsilí. Vzal tedy již existující jiu-jitsu, které studoval, a předělal ho, aby jeho požadavky splňovalo.
Pro někoho to může být sport, pro jiného způsob, jak se bránit. Ať už judo považujete za cokoli a zaujalo vás, možná si chcete uvědomit, do čeho jdete, jak moc se zapotíte a jestli jste ti praví adepti na úspěch, a proto je tu tento článek.
Judo znamená doslova jemná cesta, nejde tedy o to protivníka zmydlit do bezvědomí, ale jemně dostat na lopatky. K tomu se používají techniky, kdy se obránce snaží útoku vyhnout nebo jej odvést stranou, úderů se tedy obvykle nevyužívá. Navíc jsme v judu všichni kamarádi a navzájem se respektujeme, proto se nikoho nesnažíme zmrzačit.
Judisté nosí speciální kimono (judogi). To se skládá z kabátu, kalhot a pásku, podle jehož barvy se určují vaše technické stupně. Ty jsou rozdělené na žákovské (kyu) a mistrovské (dan). Žákovských úrovní je šest (6.–1. kyu) a mistrovských deset (1.–10. dan). Jigoru Kanovi byl po jeho smrti udělen 11. dan, nikdo jiný tohoto stupně nedosáhl. Nositelem 12. danu by měl být duch a idea juda.
Základem souboje je právě využití soupeřova kimona. S největší pravděpodobností vyhrajete, když získáte úchop – jednou rukou chytíte soupeřův límec a druhou rukáv v místě loktu. Následně můžete udělat spoustu věcí – strhnout soupeře, přehodit ho přes bok, podkopnout mu nohy… samé krásné činnosti, neboli chvaty a kontrachvaty, důvod, proč judo chcete dělat.
Jenže co to obnáší? Jak se všechny ty chvaty naučíte? No, řekla bych, že jedině pokud budete řádně trénovat, ale o tom až příště.